17 C 331/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B, narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované B zastoupená obecným zmocněncem Jméno zmocněnce, nar. Datum narození zmocněnce, bytem Adresa zmocněnce o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně a prvé žalované a druhé žalované k pozemku parc. č. st. číslo o výměře číslo m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rod. dům s č. p. číslo a k pozemku parc. č. číslo o výměře číslo m2, druh pozemku zahrada, vše zapsáno v katastrálním území katastrální území, obci obec, obec obec na LV číslo, vedeném u katastrální úřad, katastrální pracoviště, se zrušuje. II. Nařizuje se ve veřejné dražbě prodej pozemku s parc. č. st. číslo o výměře číslo m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rod. dům s č. p. číslo a pozemku parc. č. číslo o výměře číslo m2, druh pozemku zahrada, vše zapsáno v katastrálním území katastrální území, obci obec, obec obec na LV číslo, vedeném u katastrální úřad, katastrální pracoviště, s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky těmito podíly: žalobkyně 1/4, první žalovaná 1/2, druhá žalovaná 1/4. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobkyně a prvé žalované a druhé žalované, a to k nemovitostem parc. č. st. číslo, o výměře číslo m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba, rod. dům s č. p. číslo a k pozemku parc. č. číslo o výměře číslo m2, druh pozemku zahrada, vše zapsáno v katastrálním území katastrální území, že každý z účastníků je podílovým spoluvlastníkem se spoluvlastnickým podílem na předmětných nemovitostech. Žalobkyně uváděla, že usiluje o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem již od roční období rok. Žalovaná 1) byla pro hledání pro zúčastněné přijatelného řešení přístupna. Žalovaná 2) z daňových důvodů chtěla řešení odložit až na počátek roku rok. V roce rok se uskutečnila prohlídka nemovitostí se zástupci realitních kanceláří, vybraná realitní kancelář následně aktivně vyvíjela činnost k prodeji nemovitosti. Byl zajištěn toliko jeden vážný zájemce za kupní cenu částka Kč. Tuto nabídku žalobkyně i žalovaná 1) byly ochotny akceptovat, žalovaná 2) nabídku zájemce neakceptovala, z ceny v průběhu nabízení snižované z částky částka Kč na částku částka Kč se vrátila k ceně původní, která se ukázala nereálnou. Mezi účastníky nebyla dosažena dohoda, žalovaná 2) zablokovala prodej nemovitosti. Žalobkyně, ani žalované nemají zájem o přikázání nemovitosti do svého vlastnictví. Žalovaným byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná 1) zůstala ve věci pasivní, ve věci se nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Žalovaná 2) se k žalobě vyjádřila v tom směru, že spor považuje za absurdní a zbytečný. Uváděla, že má od počátku zájem na prodeji nemovitostí. Uváděla, že cena ve výši částka Kč za předmětné nemovitosti není nereálná. Nemovitosti byly nabízeny k prodeji po dobu počet měsíců, měla za to, že není nutné brát hned první nabídku, s tím, že dům není spotřební zboží, jedná se o dům s možností zřízení nejméně tří bytových jednotek a velkým přilehlým pozemkem. Líčila dále své představy o stanovení prodejní ceny předmětných nemovitostí. S prodejem nemovitostí ve veřejné dražbě nesouhlasila, navrhovala uzavření smírného řešení, s tím, že prodej prostřednictvím dražby znevýhodní všechny spoluvlastníky a nese s sebou další náklady.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázané následující skutečnosti. Nesporným žalobkyně a žalovaná 2) prohlásily, že nemovitost není reálně dělitelná, dále, že ani žalobkyně, ani žalovaná 2) nemají zájem o přikázání nemovitostí do svého vlastnictví. Z výpisu z katastru nemovitostí na listu vlastnictví číslo číslo v katastrálním území číslo, obci obec, obec obec, vedeném u katastrální úřad, katastrální pracoviště má soud za prokázané, že každý z účastníků řízení je podílovým spoluvlastníkem výše uvedených nemovitostí, žalobkyně se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné čtvrtiny na předmětných nemovitostech, žalovaná 1) se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné poloviny na předmětných nemovitostech a žalovaná 2) se spoluvlastnickým podílem o velikosti jedné čtvrtiny na předmětných nemovitostech. Z předžalobních výzev ze dne 14. 11. 2023 zaslaných oběma žalovaným ve spojení s doručenkami má soud za prokázané, že žalované byly žalobkyní vyzvány k plnění. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh na provedení listinných důkazů, a to emailovou komunikaci, zprostř. smlouvu a inzerci z doby před zahájením soudního řízení, když tyto pro rozhodnutí ve věci nebyly relevantní.

5. Podle § 1140 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

6. Podle § 1143 OZ, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

7. Podle § 1144 odst. 1 OZ, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

8. Podle § 1147 OZ, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

9. V řízení bylo výpisem z katastru nemovitostí prokázáno, že každý ze spoluvlastníků disponuje v tomto výpisu specifikovaným spoluvlastnickým podílem. Za situace, že účastníci prohlásili v řízení nesporným reálnou nedělitelnost předmětných nemovitostí a rovněž bylo možné po nařízeném jednání konstatovat, že nadále žádný z účastníků nemá zájem o přikázání předmětné nemovitosti do vlastnictví v souladu dle ust. § 1147 OZ, soud tudíž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že předmětné nemovitosti nejsou reálně dělitelné, zároveň žádný ze spoluvlastníků nemá zájem o přikázání nemovitostí do vlastnictví (za případného současného prokázání solventnosti), v úvahu připadá pouze třetí způsob vypořádání dle ust. § 1147 OZ, a to nařízení prodeje předmětných nemovitostí ve veřejné dražbě. Výrokem I. proto soud zrušil podílové spoluvlastnictví k předmětným nemovitostem, a následným výrokem II. nařídil jejich prodej ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek prodeje bude rozdělen mezi účastníky dle velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Pro úplnost soud uvádí, že prodejem ve veřejné dražbě je míněn prodej jak podle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, tak podle ust. § 348 občanského soudního řádu, respektive podle exekučního řádu (viz. usnesení NS ze dne 7. 10. 2020, sp. zn. 20 Cdo 1961/2020). Předpokladem pro zahájení řízení o prodeji společné věci po zrušení spoluvlastnictví je přitom nařízení výkonu rozhodnutí soudem na základě návrhu některého z účastníků. K prodeji společné věci a rozdělení výtěžku mezi spoluvlastníky tedy není možné přistoupit bez nařízení výkonu rozhodnutí na návrh některého ze spoluvlastníků. Rozsudek o zrušení spoluvlastnictví a o nařízení prodeje je tak pouze exekučním titulem, na základě něhož může podat kterýkoliv ze spoluvlastníků návrh na výkon rozhodnutí. Do doby faktického prodeje a rozdělení výtěžku zůstávají předmětné nemovitosti nadále v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Do této doby tak mohou účastníci prodat předmětné nemovitosti i tzv. z volné ruky (viz. rozsudek NS ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 21 Cdo 2145/2009).

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo (stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, Pl. ÚS-st. 59/23), dle něhož „řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 OSŘ). Ve vztahu k soudnímu poplatku žalobkyně v rámci nařízeného jednání uvedla, že nepožaduje jeho poměrnou úhradu stran žalovaných. Obecným východiskem je pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Ze závěrů vyslovených ve stanovisku ÚS vyplývá, že v odůvodněných a výjimečných případech lze přiznat některému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu, kdy za tyto okolnosti lze považovat např. obstrukční chování některého z účastníků či šikanózní výkon práva, za nějž nelze považovat, že některý ze spoluvlastníků navrhuje přikázání spoluvlastněného majetku do svého výlučného vlastnictví, a to při zohlednění procesní aktivity účastníků, jejich postojů a snahy o smírné vyřešení věci. V tomto případě má soud za to, že neexistují odůvodněné důvody pro přiznání nákladů jednomu z účastníku, ani v daném případě nejsou dány výjimečné důvody pro přiznání náhrady nákladů řízení. Spor bylo možné rozhodnout v krátké době, po jediném jednání, kterého se účastníci zúčastnili. Soud nemá za to, že by bylo možné procesní postup některého účastníka řízení v tomto řízení posoudit jako šikanózní výkon práva, obstrukční chování anebo zneužití procesních práv, není proto dán důvod postupovat podle § 142 odst. 3 OSŘ, tedy uložit povinnost zaplatit jednomu z účastníků náhradu nákladů řízení účastníku druhému. Za této situace má soud tedy za to, že není v rozporu se spravedlivým vypořádáním věci, aby si každý z účastníků nesl své náklady řízení. Soud proto při rozhodování o náhradě nákladů řízení rozhodl, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, kdy dle názoru soudu navíc nelze ani míru úspěchu stanovit. Jak soud již konstatoval shora, ani vydání rozhodnutí ve věci nebrání nyní před podáním návrhu na výkon rozhodnutí spoluvlastníkům prodat předmětné nemovitosti tzv. prodejem z volné ruky potenciálním zájemcům. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu v Chebu.