17 C 347/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti na zletilou dceru

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalované, naposledy stanovaná rozsudkem , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, ve spojení s rozsudkem , krajský soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , se s účinností od 15. 8. 2024 zrušuje.

II. Žalobce a žalovaná vůči sobě nemají právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 9. 2024 se žalobce domáhal zrušení své vyživovací povinnosti, když jako otec nyní již zletilé žalované hradí dle povinnosti stanovené v rozsudku , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , ve spojení s rozsudkem , krajský soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. Žalobce uváděl, že žalovaná ukončila studium na , školské zařízení, úspěšným složením maturitní zkoušky, pokračovat ve studiu dále nechce a má zajištěno zaměstnání na hlavní pracovní poměr.

2. Žalovaná se ve věci samé nikterak nevyjádřila, k nařízenému jednání soudu se nedostavila.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Z rozsudku , okresní soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , ve spojení s rozsudkem , krajský soud, ze dne , datum, , č. j. , číslo jednací, , je mimo jiné prokázáno, že žalovaná byla svěřena do péče matky a otci bylo stanoveno výživné ve výši 4 000 Kč měsíčně. O výživném bylo rozhodováno v době, kdy žalovaná navštěvovala , třída, , školské zařízení, . Ze zprávy , školské zařízení, ., sídlem , adresa, , ze dne , datum, je prokázáno, že žalovaná ukončila ke dni , datum, studium úspěšným složením maturitní zkoušky.

4. Soud v daném případě aplikoval ust. § 910 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), dle kterého předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Dle ust. § 911 OZ je pak základním předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku. Za situace, že žalovaná ukončila studium, tedy se již nepřipravuje na budoucí povolání a zároveň netvrdila ničeho, z čehož by bylo možné dospět k závěru, že není schopna se sama živit, bylo žalobě vyhověno a soud vyživovací povinnost žalobce vůči žalované s účinností od 15. 8. 2024 zrušil.

5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. § 142 a násl. OSŘ tak, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, když v daném případě u účastníků žádné náklady nebylo možné konstatovat, tedy dle názoru soudu žádnému z účastníků nevznikly, proto účastníci vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení nemají.