17 C 408/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 27 545 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 661 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,50 % ročně z této částky od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 15 884 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 449,13 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 33 711,11 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 15 002,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 7,50 % ročně z částky 15 002,72 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení, jak byl přiznán ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 582 Kč spolu s částkou 15 884 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 2 426 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 3 610 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2012, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 7 339 Kč. Pohledávka byla právní předchůdkyní žalobkyně na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni, která se domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 27 545 Kč sestávající se z jistiny ve výši 15 002,72 Kč, poplatku 12 542,28 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 33 711,11 Kč (vyčíslený úrok ve výši 21 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 15 002,72 Kč od 12. 3. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 12 449,13 (vyčíslený úrok ve výši 7,50 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 15 002,72 Kč od 1. 11. 2012 do 27. 9. 2023) a dále úroku z částky 15 002,72 Kč ve výši 21 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 15 002,72 Kč ve výši 7,50 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení. Žalované byla zaslána předžalobní výzva k plnění.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.

3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Z uvedené smlouvy o půjčce má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 19 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 582 Kč spolu s částkou 15 884 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 2 426 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 3 610 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 848 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 24. 9. 2012, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 7 339 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od 27. 9. 2023 včetně její přílohy a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 27. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávek, a to 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 30. 7. 2024 ve spojení s podacím lístkem z následujícího dne je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně uváděla, že žalovaná uhradila částku 7 339 Kč.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle těchto smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě finanční prostředky. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit. Svou povinnost však řádně nesplnila. Soud však žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku stanovil pouze co do částky 11 661 Kč, a to z následujících důvodů. Soud se zejména zabýval tím, zda je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu požadovaných poplatků. Soud posuzoval předmětnou smlouvu komplexně a všechna ujednání hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že byl úrok sjednán v pevné výši 2 426 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy cca 13 měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími poplatky, konkrétně poplatkem za zpracování půjčky ve výši 3 610 Kč, dále s poplatkem ve výši 9 848 Kč za hotovostní inkaso splátek, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje částky 15 884 Kč. Dále byl ještě sjednán úrok ve výši 21 % ročně. Dle názoru soudu jde v daném případě jednoznačně o smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. I za situace, kdy by se mělo jednat u částky 15 884 Kč o smluvní úrok sjednaný podle § 658 OZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by se opět jednalo o neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Proto soud dospěl k závěru, že je smlouva neplatná. Vzhledem k tomu, že právní předchůdkyně žalobkyně započítávala platby žalované právě také na poplatek, který byl, jak uvedeno výše, posouzen jako neplatné ujednání, byly platby uhrazené žalovanou na poplatky započteny soudem na samotnou jistinu. Žalobkyně si započtením úhrad na poplatky počínala neoprávněně, soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení rozdílu od skutečně poskytnuté jistiny 19 000 Kč a žalovanou fakticky uhrazené částky 7 339 Kč, tedy 11 661 Kč. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobci vzniklo také právo na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši žalobkyní požadované, ovšem až od doby, která plyne z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované a odeslané dne 27. 10. 2023, neboť až z tohoto má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 11. 2023. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalované na 12. 11. 2023. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako smlouvy neplatné.

4. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 OSŘ, kdy soud v případě částečného úspěchu náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. V daném řízení byla více úspěšná žalovaná (při součtu žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky), u které však soud žádné vzniklé náklady nezjistil, proto bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.