17 C 449/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 55 492 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 24 743 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z této částky od 12. 11. 2023 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 25 082 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20 656,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 53 631,97 Kč, co do úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 27 136,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do rozdílu zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 27 136,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení, jak byl přiznán ve výroku I. tohoto rozsudku, zamítá, dále se žaloba co do nároku žalobkyně na zaplacení částky 5 667 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 536,65 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 287,37 Kč, co do úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 3 086,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 086,81 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky uvedené v předmětu řízení tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 919 Kč spolu s částkou 25 082 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 3 832 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 5 701 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 27. 12. 2013, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 5 257 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 49 825 Kč sestávající se z jistiny ve výši 27 136,81 Kč, poplatku 22 688,19 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 53 631,97 Kč (vyčíslený úrok ve výši 19,98 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 27 136,81 Kč od 28. 12. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 20 656,65 Kč (vyčíslený úrok ve výši 7,05 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 27 136,81 Kč od 5. 2. 2013 do 27. 9. 2023) a dále úroku z částky 27 136,81 Kč ve výši 19,98 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 27 136,81 Kč ve výši 7,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení.Dále žalobkyně uváděla, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, , smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 245 Kč spolu s částkou 6 687 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 1 021 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 1 520 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2013, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 9 020 Kč. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužné částky ve výši 5 667 Kč sestávající se z jistiny ve výši 3 086,81 Kč, poplatku 2 580,19 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 6 287,37 Kč (vyčíslený úrok ve výši 19,98 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 3 086,81 Kč od 10. 9. 2013 do 27. 9. 2023), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 536,65 Kč (vyčíslený úrok ve výši 8,05 % ročně vypočtený z dlužné jistiny 3 086,81 Kč od 5. 9. 2013 do 27. 9. 2023) a dále úroku z částky 3 086,81 Kč ve výši 19,98 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení a úroku z prodlení z částky 3 086,81 Kč ve výši 8,05 % ročně od 28. 9. 2023 do zaplacení.Dne , datum, byla mezi původním věřitelem a žalobkyní uzavřena Smlouva o postoupení pohledávek, o postoupení pohledávek žalované vztahujících se ke shora uvedeným smlouvám byla žalovaná písemně vyrozuměna. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.

3. Z žalobkyní doložených listin zjistil soud následující skutkový stav.Soud má z žalobkyní doložených listin za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 919 Kč spolu s částkou 25 082 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 3 832 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 5 701 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 549 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 27. 12. 2013, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 5 257 Kč. Dále má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, smlouvu o půjčce č. , číslo, , na jejímž základě byla žalované v den uzavření smlouvy poskytnuta půjčka ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se půjčku zavázala vrátit v 60 ti týdenních splátkách po 245 Kč spolu s částkou 6 687 Kč, zahrnující součet kapitalizovaných úroků za dobu trvání smlouvy v částce 1 021 Kč, odměnu za administrativní zpracování půjčky v částce 1 520 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 28. 8. 2013, žalovaná však nehradila řádně a včas. Žalovaná uhradila pouze částku 9 020 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , s účinností od , datum, včetně její přílohy a potvrzení o úplatě má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci v případě obou smluv aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ze dne 29. 9. 2023 ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 27. 10. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svých závazcích, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávek, a to 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 20. 8. 2024 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění. Žalobkyně uváděla, že žalovaná uhradila v případě prvé smlouvy částku 5 257 Kč a v případě druhé smlouvy částku 9 020 Kč.

4. Právní předchůdkyně žalobkyně s žalovanou uzavřela v obou případech smlouvu o půjčce dle § 657 a 658 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), za použití zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Podle těchto smlouvou o půjčce věřitel přenechává dlužníkovi věci určitého druhu, a dlužník se zavazuje po uplynutí dohodnuté doby vrátit věřiteli věci stejného druhu, v daném případě finanční prostředky. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční částku, kterou se žalovaná zavázala vrátit. Svou povinnost však řádně nesplnila. Soud však žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku stanovil pouze co do částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z následujících důvodů. Soud se zejména zabýval tím, zda je žalobkyně oprávněna požadovat úhradu požadovaných poplatků. Soud posuzoval obě předmětné smlouvy komplexně a všechna ujednání hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že v případě prvé smlouvy byl úrok sjednán v pevné výši 3 832 Kč za dobu trvání smlouvy, tedy cca 13 měsíců, byl však sjednán spolu s dalšími poplatky, konkrétně poplatkem za zpracování půjčky ve výši 5 701 Kč, dále s poplatkem ve výši 15 549 Kč za hotovostní inkaso splátek, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), takže výše úroku dosahuje neakceptovatelné výše. Dále byl ještě sjednán úrok ve výši 19,98 % ročně. Dle názoru soudu jde v daném případě jednoznačně o smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. I za situace, kdy by se mělo jednat u částek 3 832 Kč a 15 549 Kč o smluvní úrok sjednaný podle ust. § 658 OZ, byl by takový úrok sjednán ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv, tedy analogicky i smluv o půjčce, s bankovními instituty, a v daném případě by se opět jednalo o neplatné ujednání, a to pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 39 OZ. Ke stejnému závěru soud došel i po posouzení druhé smlouvy o půjčce, kde úrok byl sjednán v pevné výši 1 021 Kč, byl však sjednán spolu s dalšími úhradami, konkrétně s „úhradou za poskytnutí úvěru“ ve výši odměnou za administrativní zpracování půjčky v částce 1 520 Kč, a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 146 Kč, což dle názoru soudu není nic jiného, než další úrok v pevné výši (i v tomto případě soud považuje za úrok veškeré náklady, které musí být vynaloženy a smlouva mohla být uzavřena), tedy ani zde nemohl soud dospět k jinému závěru, než že smlouva je jako celek smlouvou absolutně neplatnou dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Proto soud dospěl k závěru, že smlouvy jsou smlouvami neplatnými. Protože žalovaná neplnila řádně a včas své peněžité závazky, dostala se do prodlení a žalobci vzniklo také právo na úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ve výši žalobkyní požadované, ovšem až od doby, která plyne z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované a odeslané dne 27. 10. 2023, neboť až z tohoto má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávky, a to 10 dnů od data doručení, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 1. 11. 2023. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené 10 ti denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalované na 12. 11. 2023. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětných smluv jako smluv neplatných.

5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl v případě obou smluv k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl v případě prvé smlouvy nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího rozdíl mezi vyplacenou částkou ve výši 30 000 Kč a žalovanou uhrazenou částkou 5 257 Kč, tedy 24 743 Kč a úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v oznámení o postoupení pohledávek, které lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení, tedy od 12. 11. 2023. Nárok na úhradu ostatních uplatněných nároků ve vztahu k této smlouvě nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Co se týče druhé smlouvy o úvěru, žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představujícího vyplacenou částku ve výši 8 000 Kč a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty v oznámení o postoupení pohledávky, které lze považovat za uplatnění nároku na vydání obohacení. Vzhledem k tomu, že žalovaná na tuto smlouvu již uhradila částku 9 020 Kč, je zřejmé, že žalovaná finanční prostředky žalobkyní poskytnuté již vrátila včetně úroku. Nárok na úhradu ostatních uplatněných nároků vztahujících se k této smlouvě rovněž nevznikl, protože měly vyplývat ze smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou. Soud proto žalobu v rozsahu po částečném vyhovění žalobě ve zbylém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, neboť nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledány absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy.

6. Ve věci měla větší úspěch (při zohlednění žalovaného příslušenství) žalovaná, proto této dle ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že u žalované žádné náklady nebyly konstatovány, soud rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.