17 C 95/2026

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 838,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 11,50 % ročně od 30. 1. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se do částky 2 838,74 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 125,35 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 600 Kč, úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení, a co do rozdílu mezi zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 900 Kč od 12. 12. 2025 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení přiznaným dle výroku I. tohoto rozsudku, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 576,40 Kč, k rukám advokáta žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou ve znění jejího doplnění domáhala po žalované zaplacení částky uvedené v předmětu řízení v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že žalovaná uzavřela dne datum s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. číslo, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat bezúčelový úvěr opakovaně až do výše 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala hradit na úvěr minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku, když informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které byla žalovaná povinna hradit, byly žalované sděleny každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované s ohledem na výši poskytnutého limitu úvěru, a to nahlédnutím do interních databází a externích registrů, a to bankovního a nebankovního registru, zkontrolovala bonitu žalované z výpisů z bankovního účtu nebo nahlédnutím do bankovního účtu. Žalované byl vyplacen úvěr ve výši 10 000 Kč bezhotovostně v den uzavření smlouvy. Žalovaná neuhradila od uzavření smlouvy ničeho, dostala se do prodlení s plněním, proto využila právní předchůdkyně svého oprávnění a úvěr ke dni 5. 11. 2025 zesplatnila. Podanou žalobou se domáhala zaplacení dlužné jistiny 10 000 Kč, dlužných poplatků v částce 900 Kč (3 upomínky ze dne 25. 8. 2025, 1. 10. 2025 a 21. 10. 2025 x 300 Kč za každou z upomínek dle čl. číslo smluvních podmínek, dále dlužného úroku z jistiny do zesplatnění, tedy úroku ve výši 60 % ročně z částky 10 000 Kč do 5. 11. 2025 v částce 1 938,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11,50 % ročně z aktuální dlužné jistiny od 6. 11. 2025 do 11. 12. 2025 v částce 600 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z aktuální dlužné částky od 6. 11. 2025 do 11. 12. 2025 v částce 125,35 Kč a dále úroku ve výši 11,50 % ročně z částky 10 000 Kč od 4. 2. 2026 do zaplacení, a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 10 900 Kč od 12. 12. 2025 dozaplacení. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), bez nařízení jednání.

3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Soud má z žalobkyní doložených listinných důkazů za prokázané, že žalované byl poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo číslo ze dne datum úvěr ve výši 10 000 Kč, a to vyplacením na bankovní účet vedený na jméno žalovaného číslo č. účtu, což je patrné z potvrzení o provedení transakce. Žalovaná se zavázala uhradit spolu s úvěrem úrok ve výši 60 % ročně, RSPN byla ujednána na 81,02 % ročně. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností od téhož dne ve spojení s její přílohou a potvrzením o zaplacení úplaty má soud za prokázané, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimována. Z oznámení o postoupení pohledávek adresovaného žalované ve spojení s dokladem o odeslání ze dne 14. 1. 2026 má soud za prokázané, že žalovaná byla prokazatelně informována o svém závazku, kdy v tomto oznámení byla rovněž uvedena lhůta k zaplacení pohledávek, a to 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ve spojení s podacím lístkem ze dne 24. 2. 2026 je prokázáno odeslání předžalobní výzvy k plnění.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Soud posuzoval smlouvu komplexně a všechna ujednání v dané smlouvě hodnotil v jejich vzájemných souvislostech, v provázanosti a i v souvislosti k dopadům, které uvedený obchod má. Předně je třeba uvést, že při výši úvěru 10 000 Kč byl úrok sjednán ve pevné výši 60 % ročně, RSPN byla ujednána ve výši 81,02 % ročně. Již tyto skutečnosti, dle názoru soudu dostačují k absolutní neplatnosti této smlouvy, zejména pokud je soudu ze své činnosti známo, že průměrná výše úroku ze spotřebitelského úvěru pro domácnosti s fixací od 1 do 5 let i do 1 roku v daném období činila kolem 10 %. Judikatura soudů považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být sice odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje, ta však v daném případě z ničeho nevyplývá ani k tomuto žalobkyně ničeho netvrdila. Zohlednil-li dále soud, že smlouva byla sjednána navíc adhezním způsobem, kdy žalovaná nemohla reálně vůbec nijak ovlivnit obsah smlouvy, pouze akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní a dále s přihlédnutím k tomu, že byly dle čl. číslo smlouvy sjednány další poplatky za upomínky či osobní návštěvy, pak soud, po zhodnocení všech výše uvedených rozhodných okolností, dospěl k závěru, že smlouva je jednoznačně podle ust. § 580 a § 588 OZ ujednáním nemravným a absolutně neplatným. Při posuzování smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajících se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. Nad rámec soud uvádí, že dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posoudila/prověřila úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o úvěru, neboť žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila závazky žalované v bankovním a nebankovním registru, zkontrolovala bonitu žalované doložením výpisů z bankovního účtu, případně zpřístupněním náhledu do bankovního účtu, důkazy však k těmto tvrzením nedoložila žádné důkazy. Nebylo tvrzeno či prokázáno, že by právní předchůdkyní byl ověřen příjem a výdaje žalované, soud jej proto považuje za zcela nedostatečný. Žalobkyně taktéž neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně nahlížela do jí uvedených registrů, a jaké skutečnosti ohledně závazků žalované před poskytnutím úvěru zjistila. Soud by tudíž i v případě, že by smlouva nebyla shledána absolutně neplatnou, dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně nedostatečně posoudila úvěruschopnost žalované, tedy, že je žalovaná bez důvodných pochybností fakticky schopna závazek ze smlouvy uhradit (viz rozsudek NS ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18), nedostála tak zákonem stanovené povinnosti dle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, a jednalo by se tak o neplatné právní jednání ve smyslu ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

5. Vzhledem k výše uvedenému, kdy soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení dle ust. § 2991 OZ. Žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši vyplacené částky 10 000 Kč a na zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené zákonem z této částky, dle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, a to ode dne, kdy byla žalovaná prokazatelně v prodlení s úhradou, a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle a to dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Soud zákonný úrok z prodlení přiznal od 30. 1. 2026, neboť až výzvu odeslanou dne 14. 1. 2026 lze považovat za prokazatelně odeslanou výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, proto byl žalobkyni přiznán s přihlédnutím k ust. § 573 OZ od tohoto data. Z těchto důvodů bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Nárok na úhradu ostatních žalobou uplatněných nároků nevznikl, protože byly nárokovány na základě smluvních ujednání smlouvy, která byla shledána absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Ve zbývajícím rozsahu soud proto výrokem II. žalobu pro nedůvodnost a absenci právního základu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen OSŘ), podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů právo. Žalobkyně měla ve věci větší míru úspěchu než žalovaná, proto jí dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 78 % a má tak právo na 56 % náhrady nákladů. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1000 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ( dále jen „AT“), odměna advokáta za 3 úkony právní služby, (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) po 400 Kč dle § 14b odst. 1 AT, dále 3x náhrada hotových výdajů po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT a 1 x dle ust. § 13 odst. 4 AT po 450 Kč. Ustanovení § 14b AT aplikoval soud proto, že žaloba byla soudem vyhodnocena jako žaloba podaná na ustáleném vzoru, když z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně uplatňuje nárok ze shodného titulu opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za úkon spočívající v doplnění žaloby doručené zdejšímu soudu dne 25. 6. 2026, když podání obsahovalo doplnění základních tvrzení, která již měla být obsažena v žalobě. Advokát žalobkyně je registrována k placení daně z přidané hodnoty, soud proto žalobkyni ve smyslu ust. § 137 odst. 3 OSŘ přiznal i právo na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokáta a z náhrady hotových výdajů (s výjimkou soudního poplatku). Žalobkyně by v případě 100 % úspěšnosti měla nárok na 2 815 Kč, z nichž 56 % činí částku 1 576,40 Kč. Povinnost uhradit náklady řízení má žalovaná dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalobkyně ve lhůtě dle ust. § 160 OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.