17 C 97/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Lucií Oswaldovou ve Anonymizováno žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného, IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 227 950,33 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 227 950,83 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 227 950,83 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 5. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 57 372 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se podanou žalobou, ve znění jejího doplnění i částečného zpětvzetí ze dne 21. 8. 2025, domáhala po žalovaném zaplacení částky 347 941,43 Kč, když uváděla, že s žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o podnikatelském úvěru č. číslo, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 120 000 Kč. Úvěr měl být splacen v celé výši dne datum. Dle čl. číslo smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den jeho čerpání, celková výše poplatku činí částku 221 941,43 Kč. Dle čl. číslo smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou dvanácti splátek, celková výše sankcí tak činí částku 6 000 Kč. V daném případě žalobkyně nárokovala částku 347 941,43 Kč sestávající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 120 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 221 941,43 Kč a smluvních sankcí ve výši 6 000 Kč, splatnost veškerých nároků byla k 19. 5. 2024. K procesu uzavírání smlouvy žalobkyně uváděla, že k uzavření smlouvy došlo prostřednictvím webové stránky webová stránka, na kterou se žalovaný zaregistroval mimo jiné zadáním osobních údajů, telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný byl povinen poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. K ověření majitele bankovního účtu použila žalobkyně služeb třetí strany, která poskytuje informace o platebním účtu a transakcích, které byly na tomto účtu vykonány. Jestliže žalovaný s nahlédnutím na účet žalovaného nesouhlasil, byl za účelem ověření majitele účtu povinen provést tzv. verifikační platbu ve výši 1 Kč na bankovní účet žalobkyně. Tím zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaný zaslal žalobkyni žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy s navrhovanou výší úvěru a splatností. V případě žalovaného došlo k přímé verifikaci účtu klienta dle čl. číslo podmínek žalobkyně, žalovaný provedl identifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet věřitele. Žalovaný pak návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobkyně uváděla, že úvěr žalovanému vyplatila dne datum, k uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalovaným nebyl úvěr, sankce ani poplatek uhrazeny, navzdory předžalobní výzvě k plnění.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán dne datum elektronický platební rozkaz, č. j. číslo jednací, proti kterému žalovaný podal v řádné lhůtě odpor. Žalovaný namítal, že není prokázáno, že by smlouvu o podnikatelském úvěru uzavřel, ve vztahu k nárokovanému poplatku ve výši 221 941,43 Kč uváděl, že není zřejmé, jakým způsobem žalobkyně k této částce dospěla, ujednání ve smlouvě jsou ve vnitřním rozporu a smlouva by měla být neplatná. Žalovaný kontrolou svého účtu zjistil, že na jeho účet žalobkyně zaslala částku 120 000 Kč, tyto prostředky zaslal žalobkyni zpět, a to dne datum částku 28 996 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 25 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč., dne datum částku 20 000 Kč, dne datum částku 3 995,12 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 2 000 Kč, dne datum částku 5 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, dne datum částku 10 000 Kč, celkem tedy částku 119 991,10 Kč. Následně zaslal dne datum částku 10 Kč.

3. Žalobkyně po vyjádření žalovaného vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky ve výši 119 991,10 Kč, tuto částku započetla zcela na poplatek za poskytnutí úvěru. O částečném zpětvzetí žaloby bylo rozhodnuto usnesením zdejšího soudu ze dne 17 C 97/2025-51, které nabylo právní moci dne 7. 10. 2025. Žalobkyně v tomto podání dále doplnila žalobu o tvrzení, že v případě žalovaného došlo k přímé verifikaci účtu klienta dle čl. číslo podmínek žalobkyně, žalovaný provedl identifikační platbu ve výši 1 Kč ze svého účtu na účet věřitele. K podpisu smlouvy došlo unikátním verifikačním SMS kódem ,,kód“, který byl žalovanému zaslán na telefonní číslo uvedené v záhlaví smlouvy, žalovaný obratem zadal verifikační kód na webu žalobkyně.

4. Soudem bylo k projednání a rozhodnutí sporu nařízeno jednání. Žalobkyně se z účasti omluvila. Soudem byl z listinných důkazů zjištěn následující skutkový stav. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. číslo bylo zjištěno, že neobsahuje podpis žalovaného, je uveden pouze „kód SMS verifikace“ konkrétně č. „kód“, kdy dle názoru soudu tento ,,kód“ (jak tvrdí i sama žalobkyně) nelze považovat za podpis žalovaného, tedy za slovo či značku, kterou žalovaný běžně pravidelně používá k podepisování. Z listiny potvrzení ,,název“ o provedené platbě ve výši 120 000 Kč má soud za prokázané, že z účtu žalobkyně byla dne datum převedena částka v této výši na účet č. č. účtu. Z listiny (sjetiny) označené jako ,,název“ soud nezjistil žádné informace, které by prokazovaly tvrzení žalobkyně o verifikaci účtu žalovaného. Z listiny s fotografií občanského průkazu žalovaného bylo zjištěno, že tento měla žalobkyně k dispozici. Z předžalobní upomínky ve spojení s podacím lístkem potvrzeným poštovním doručovatelem má soud za prokázané, že žalovaný byl stran žalobkyně vyzván k úhradě dluhu. Ze 12 listin - potvrzení o provedení transakcí má soud za prokázané, že z účtu žalovaného byla na účet č. č. účtu zaslána dne datum částka 28 996 Kč, dne datum částka 5 000 Kč, dne datum částka 25 000 Kč, dne datum částka 5 000 Kč, dne datum částka 20 000 Kč, dne datum částka 3 995,12 Kč, dne datum částka 5 000 Kč, dne datum částka 2 000 Kč, dne datum částka 5 000 Kč, dne datum částka 10 000 Kč, dne datum částka 10 000 Kč, celkem tedy částku 119 991,10 Kč, dále z potvrzení peněžní ústav je prokázáno, že dne datum byla na účet č. č. účtu s uvedeným jménem žalovaného, specifikací VS var. symbol, odeslána částka 10 Kč. Ze sdělení peněžní ústav ze dne datum je prokázáno, že platba ve výši 1 Kč nebyla z účtu žalovaného odeslána, ze sdělení peněžní ústav ze dne datum je prokázáno, účet č. č. účtu je veden jméno žalovaného, z výpisu poskytnutého bankou je pak zřejmé, že v období od datum do datum nebyla provedena žádná odchozí platba ve výši 1 Kč.

5. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy žalovaným, když u úvěrové smlouvy v rubrice určené pro podpis klienta podpis žalovaného absentuje. Jak již bylo uvedeno výše, je zde uveden pouze „kód SMS verifikace“ ve znění „kód“, který dle názoru soudu za podpis žalovaného nelze považovat. Tvrzení o tom, že právě tento kód byl odeslán na mobilní telefon patřící žalovanému a že žalovaný jeho zadáním projevil souhlas s dokumentem, který je totožný s tím, pod kterým se nachází kód doplněný žalobkyní, však prokázáno není. Soud byl připraven ve smyslu § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen OSŘ), žalobkyni vyzvat k doložení důkazu k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy žalovaným s tím, že v opačném případě žalobu zamítne ohledně nároků, které mají oporu pouze v tvrzené smlouvě. Žalobkyně ani její právní zástupce se však nedostavili k nařízenému jednání soudu, svou neúčastí se tak připravili o možnost poučení dle ust. § 118a OSŘ a možnost na toto reagovat. Poučení o neunášení důkazního břemene se přitom poskytuje právě při jednání, jak plyne z ustálené judikatury a dále z dikce citovaného ustanovení. Závěr o neunesení důkazního břemene soud může učinit toliko při samotném jednání, když důkazy nelze hodnotit dříve, než byly provedeny. Nárok žalobkyně soud proto posuzoval ve smyslu ust. § 2991 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ). Soud tak dospěl k závěru, že je prokázáno pouze poskytnutí částky ve výši 120 000 Kč žalobkyní žalovanému. Jejím přijetím se žalovaný bez právního důvodu obohatil. Vzhledem k tomu, že však žalovaný tvrdil a prokázal, že žalobkyni částku ve výši 120 000 Kč již zcela vrátil, soud dospěl k závěru, že je na místě žalobu zcela zamítnout, neboť nárok na zaplacení smluvní pokuty a poplatku za poskytnutí úvěru, které měly vycházet ze smlouvy, jejíž uzavření však prokázáno nebylo, nevznikl. Žalobkyně jej nárokovala na základě smluvních ujednání smlouvy, která nebyla uzavřena. Žalobkyně tedy nemohla započíst částku 119 991,10 Kč na smluvní poplatek. Ve vztahu k dlužné částce 8,90 Kč je nutno uvést, že tato částka byla uhrazena dne datum. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou k úhradě dluhu, tuto výzvu odeslanou dne 19. 3. 2025 lze považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení. Výzva obsahovala rovněž třídenní lhůtu k plnění, kdy soud ve smyslu ust. § 573 OZ vycházel z domněnky dojití výzvy dne 24. 3. 2025. Při zohlednění dní, po které se nedoručuje a stanovené denní lhůty k plnění, proto připadá první den prodlení žalovaného na 28. 3. 2025. Od této doby byl tedy žalovaný v prodlení s úhradou částky 8,90 Kč. Zákonný úrok z prodlení z této částky od 28. 3. 2025 do dne, kdy byla částka stran žalovaného uhrazena (18. 7. 2025) činí 0,33 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný uhradil částku 10 Kč, byl uhrazen i úrok z prodlení z částky, na kterou by žalobkyně měla z titulu bezdůvodného obohacení nárok. Soudem proto žaloba byla, s ohledem na shora uvedené, pro nedůvodnost a absenci právního základu zcela zamítnuta. Pro úplnost je nutno uvést, že i za situace, kdy by bylo prokázáno uzavření smlouvy, považoval by soud za přiléhavé rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, kdy by soud rozhodl v jeho intencích.

6. Vzhledem k tomu, že v důsledku pochybení v rámci vyhlášení rozsudku soud nevyčerpal celý předmět řízení, když bylo rozhodnuto, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, bude zdejším soudem vydán doplňující rozsudek, v jehož rámci bude rozhodnuto ještě o zákonném úroku z prodlení z částky 119 990,60 Kč ve výši 14,75 % ročně od 20. 5. 2024 do zaplacení. Shora uvedené odůvodnění rozsudku ve vztahu k zákonnému úroku z prodlení z této částky lze i na tuto část zákonného úroku z prodlení zcela aplikovat.

7. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, proto mu dle § 142 odst. l OSŘ vůči žalobkyni vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení a porada, podání odporu, další porada, jednání u soudu dne 21. 8. 2025, jednání u soudu dne 30. 4. 2026) po 9 700 Kč dle § 7 AT, celkem 48 500 Kč a 5 náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle § 13 AT, celkem 2 250 Kč. Podle § 13 odst. 4 AT má zástupce žalovaného dále nárok na úhradu cestovného k jednání ze sídla advokáta z obec do Chebu a zpět dne 21. 8. 2025 osobním automobilem reg. zn registrační značka, počet km, při spotřebě počet litrů benzinu natural 95 na 100 km a ceně 35,80 Kč za 1 litr a 5,80 Kč za 1 km jízdy jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle vyhl. č. 475/2024 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro rok 2025 a ceně pro druhou cestu na jednání v roce 2026 - 34,70 Kč za 1 litr a 5,90 Kč za 1 km jízdy jako sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel podle vyhl. č. 573/2025 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného pro rok 2026, celkem tedy cestovné ve výši 3 622 Kč a na náhradu za promeškaný čas podle ust. § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, za 2 x 10 půlhodin, tedy 20 půlhodin po 150 Kč v celkové výši ve výši 3 000 Kč. Advokát není plátcem DPH. Náklady řízení tedy činí celkem částku 57 372 Kč. Pro úplnost soud dodává, že podání odporu a vyjádření k žalobě jsou obsahově totožné úkony, kdy je na účastníkovi, zda toto učiní v rámci jednoho či dvou podání, proto soud zohlednil v nákladech pouze jeden tento úkon. Dále je rovněž nutno uvést, že v dané věci se nejednalo o nikterak právně složitý spor, proto nebyl zohledněn rovněž úkon další porady, který byl stran žalovaného nárokován. Za situace, že je soudu z úřední činnosti známo, že je vůči žalovanému vedeno u zdejšího soudu mnoho sporů z typově shodných či obdobných nároků, kdy je opakovaně zastupován shodným právním zástupcem, nevyhodnotil soud tento úkon jako úkon nezbytný či nutný. Co do úkonu vyjádření k výzvě soudu ze dne 21. 7. 2025, k tomuto soud uvádí, že nebyl zapříčiněn procesním chováním žalobkyně, proto nemůže jít k tíži žalobkyně a soud pak ani tento úkon v přiznaných nákladech nezohlednil. Povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám advokáta žalovaného, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 OSŘ. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Žalovaný nemá právo si podat odvolání do výroku I. a II., neboť se po vyhlášení rozhodnutí práva podat si odvolání výslovně vzdal. Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.