18 C 131/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Adresa žalovaného pro 94 267 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 66 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 66 000 Kč od 19. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 28 267 Kč, úroky ve výši 78,07 % ročně z částky 66 000 Kč od 1. 4. 2025 do 22. 4. 2025 ve výši 3 012,02 Kč, úroky ve výši 12 % ročně z částky 66 000 Kč od 23. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 1. 4. 2025 dosáhne částky 259 948 Kč, a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 2. 9. 2025, a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 66 000 Kč s úrokem, s úrokem z prodlení, se smluvními pokutami a s úhradami za pojištění splácet na základě smlouvy o úvěru č. číslo uzavřené mezi účastníky dne datum. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr 66 000 Kč vyplacený žalovanému dne datum, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 78,07 % p.a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 5 143 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem měsíc rok. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru, i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 630 Kč. Na základě uzavřené smlouvy žalobkyně žalobou požaduje uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 78 838,23 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 66 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 12 838,23 Kč) s příslušenstvím; smluvní pokuty dle bodu číslo smlouvy v celkové výši 998 Kč s příslušenstvím; náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu číslo smlouvy v celkové výši 400 Kč s příslušenstvím; smluvní pokutu dle bodu číslo smlouvy ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 78 838,23 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 1. 4. 2025 do data vyhotovení žaloby (pozn. sodu 1. 9. 2025), tedy smluvní pokutu ve výši 12 141,36 Kč; úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 66 000 Kč ode dne 1. 4. 2025 do zaplacení v nominální roční úrokové sazbě 78,07 % p.a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 23. 4. 2025) žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12.00 % p.a.; úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 1 890 Kč. Žalovaný byl vyzván předžalobní upomínkou, přesto žalobkyni ničeho nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům. Po vyplnění Prohlášení klienta a lustrace žalovaného v dostupných registrech uzavřela žalobkyně dne datum se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru č. číslo, podle níž žalovanému poskytla částku 66 000 Kč, která byla vyplacena na účet žalovaného dne datum a kterou se zavázal věřiteli splatit formou 48 měsíčních splátek po 5 143 Kč (4 513 Kč splátka úvěru + pojištění), a to spolu s úrokem, kdy úroková sazba byla sjednána ve výši 78,07 %, RPSN 113,05 %, celkem tak v částce 216 624 Kč, součástí smlouvy bylo ujednání o pojištění schopnosti splácet. Žalovaný splátky řádně nehradil, neuhradil ničeho, jak tvrdila žalobkyně, a žalovaný nerozporoval. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby vyzvala k okamžité úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 8. 2025, téhož dne odeslána.

4. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 stejného zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle § 573 o. z. platí, že se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že ze strany žalobkyně byla před uzavření smlouvy o úvěru dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, přesto shledal soud tuto smlouvu za neplatnou a to z důvodu nepřiměřeně vysokého smluvního úroku, který je přímo ve smlouvě uveden ve výši 78,07 % ročně, RPSN 113,05 %, když v době uzavření smlouvy byl běžný úrok pro domácnost na spotřebu cca 8,63 % ročně, ve smlouvě sjednaný jej tak mnohonásobně převyšuje, a dále v souvislosti s dalšími ujednáními v neprospěch spotřebitele spočívající v ujednání řady dalších sankcí za prodlení spotřebitele – smluvních pokut a nákladů, a to i možné pojištění schopnosti splácet, kdy z vlastní smlouvy o úvěru nevyplývá čeho by mělo být plněno žalovanému spotřebiteli za úhradu „pojistného“. I při plném respektování principu smluvní volnosti a autonomie vůle nezbývá soudu než konstatovat, že zákonná ustanovení na ochranu spotřebitele jsou z většiny kogentní a nelze se tak od nich odchýlit ani ujednáním ve smlouvě. Pokud přesto dojde k odchylnému ujednání mezi účastníky, k tomuto ujednání, zejména pokud je v neprospěch spotřebitele, se ze zákona nepřihlíží a soud musí ze své úřední povinnosti vycházet z toho, že se jedná o ujednání neplatné. Při úvaze soudu o možné oddělitelnosti jednotlivých ujednání dospěl k závěru, že po zhodnocení obchodu žalobkyně – poskytování úvěrů za výše uvedených podmínek – jako celku, kdy požaduje úroky z poskytnuté částky významně vyšší než je obvyklé, spoléhaje přitom na malou finanční gramotnost dlužníků či jejich nezodpovědnost, popř. tíseň, a cílevědomě kalkuluje s tím, že je ve společnosti nikoli nepatrná vrstva osob, jež nejsou ani přes vyhovění požadavkům zákona o spotřebitelském úvěru schopni smysl ujednání ve smlouvě pochopit a vyhodnotit, je nutno posuzovat jako společensky nežádoucí až nebezpečné, v podstatě jde o obchod s chudobou, a právě tyto okolnosti pak brání tomu, aby ujednání o výši úroku mohlo být oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy, neboť nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání a zjevné zneužití práva žalobkyní nepožívá právní ochrany.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne datum ve výši 66 000 Kč, soud tedy podané žalobě výrokem I. vyhověl co do částky 66 000 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z. Ohledně úroku z prodlení podle ust. § 1970 o. z. soud tento žalobkyni výrokem I. přiznal z částky 66 000 Kč od 19. 8. 2025, neboť vzhledem k závěru soudu o neplatnosti smlouvy tedy nebyl mezi účastníky dohodnut ani přesný čas plnění a soud tak vycházel ze splatnosti pohledávky po výzvě adresované žalobkyní žalovanému vycházeje přitom z obsahu spisu, ze kterého soud první výzvu k zaplacení s doloženým odesláním zjistil v předžalobní výzvě ze dne 13. 8. 2025, dle podacího lístku odeslána dne 13. 8. 2025, podle § 573 o. z. fikce doručení třetí pracovní den, tj. 18. 8. 2025 s okamžitou splatností, žalovaný je tak v prodlení s úhradou od 19. 8. 2025.

12. Výrokem II. pak soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť s ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání byly další nároky spočívající ve zbývající jistině, ve zbývajících zákonných úrocích, ve zbývajících sjednaných úrocích, sjednané smluvní pokutě a v pojistném nedůvodné s ohledem na absenci právního základu, na základě něhož by se žalobkyně těchto oprávněně domáhala.

13. Výrokem III. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy v případě částečného úspěchu soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že po zohlednění příslušenství v souladu s usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. 7 Cmo 507/2005, byl převážně úspěšný v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Chebu. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.