18 C 84/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 24 507,22 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 24 507,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 24 507,22 Kč za dobu od 5. 8. 2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 5. 2025 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , , IČO, , sídlem , adresa, , a žalovaným po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného původním věřitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, . Úvěr se žalovaný zavázal uhradit do 4. 8. 2023. Žalovaný neuhradil splátku úvěru řádně a včas, když věřiteli neuhradil ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni. Žalovaný žalobkyni ničeho nezaplatil, a to ani po zaslané předžalobní upomínce.

2. Ve věci byl vydán dne 23. 5. 2025 elektronický platební rozkaz č. j. EPR 143554/2025 – 4, doručený žalovanému dne , datum, . Proti tomuto podal žalovaný dne 18. 6. 2025 odpor, jenž odůvodnil žalovaný tím, že žalobkyni na pohledávky obsažené v žalobě a v dalším řízení uhradil dohromady přes 64 000 Kč, které nejsou v žalobě uvedeny. K tomu žalovaný soudu předložil výpisy ze svých účtů.

3. Při nařízeném jednání dne 21. 10. 2025, z účasti na němž se žalobkyně řádně omluvila a žalovaný nedorazil a až následně se omluvil telefonicky, provedl soud dokazování listinami založenými ve spise, z čehož zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, uzavřel původní věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, a to bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, následujícího dne , datum, , jak zjištěno i z potvrzení o platbě ze dne , datum, . Úvěr se dle smlouvy žalovaný zavázal vrátit do 4. 8. 2023 ve , počet, měsíčních splátkách po 2 125 Kč, celkem , částka, Kč. Ve smlouvě je uvedena zápůjční úroková sazba 12 % p. a., vedle toho však i poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru 9 507,22 Kč, tj. RPSN 193,44 %.

4. Při jednání konstatoval soud závěry rozsudku č. j. 12 C 163/2025 – 73 ze dne 3. 9. 2025, který řešil spor mezi týmiž účastníky vzniklý z jiné úvěrové smlouvy uzavřené mezi týmž právním předchůdcem žalobkyně a týmž žalovaným. V tomto řízení soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 OZ a žalobkyně se tak mohla domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků v částce 50 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 OZ. Žalovaný však prokázal, a to výpisy z bankovního účtu vedeného na své jméno číslo , č. účtu, za období od 1. 6. 2022 do 28. 2. 2023, že právní předchůdce žalobkyně uhradil na závazek s variabilním symbolem , číslo, (která žalobkyně uvedla jako označení úvěru) dne 29. 6. 2022 částku 7 081 Kč, dne 3. 8. 2022 částku 7 081 Kč, dne 31. 8. 2022 částku 7 081 Kč, dne 31. 8. 2022 částku 2 125 Kč, dne 30. 9. 2022 částku 7 081 Kč, dne 29. 11. 2022 částku 2 234 Kč, dne 29. 11. 2022 částku 7 291 Kč, dne 30. 12. 2022 částku 9 112 Kč, dne 31. 1. 2023 částku 5 000 Kč a dne 28. 2. 2023 částku 8 200 Kč, celkem tedy částku 62 286 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak zcela pokrývá právním předchůdcem žalobkyně vyplacenou částku a žaloba tak byla zamítnuta.

5. Z provedeného dokazování při jednání dne 21. 10. 2025 listinami předloženými žalovaným soud zjistil, že žalovaný doložil soudu tytéž platby jako v předchozím řízení 12 C 163/2025, tj. výpisy z účtu žalovaného č. , č. účtu, – historie plateb ve prospěch účtu právního předchůdce žalobkyně č. , č. účtu, (č. l. 15), nadto předložil soudu potvrzení o odchozí platbě ze dne 21. 2. 2023 ve výši 186,24 EUR (č. l. 14) z jiného svého účtu č. , č. účtu, na stejný účet právního předchůdce žalobkyně č. , č. účtu, . Při kurzu 23,73 Kč /EUR dne 21. 2. 2023 se jedná o úhradu 4 419,50 Kč. Žalovaný tak právnímu předchůdci žalobkyně celkem uhradil 66 705,50 Kč (62 286 Kč + 4 419,50 Kč). Ve výši 50 000 Kč byla jeho platba započtena proti jistině v řízení sp. zn. 12 C 163/2025. Nadto tak zbývá přeplatek 16 705,50 Kč.

6. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazujeli to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

7. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

8. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že Smlouva o úvěru č. , číslo, je pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná. Za vadná považuje soud ujednání dle čl. , číslo, smlouvy o úvěru o výši poplatku za poskytnutí úvěru v částce 9 507,22 Kč, a to společně s úrokem ve výši 12 % ročně. Mimo to byly ve smlouvě sjednány následky prodlení se splácením ve formě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je klient v prodlení, či povinnost náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením (čl. , číslo, . smlouvy o úvěru). Pokud se jedná o sjednaný úrok, pak soud uvádí, že úrokem se rozumí sjednaná odměna za přenechání peněz k užívání, tedy cena služby poskytované podnikatelským subjektem, která samozřejmě zahrnuje přiměřený zisk a současně náklady na jeho dosažení. Za úrok, tedy cenu užívání peněz, tak soud považuje veškeré náklady, které musí úvěrovaný vynaložit, aby dosáhl zamýšlené transakce a je nerozhodné, jak je formálně označí úvěrující. Pokud tedy právní předchůdce žalobkyně sjednal se žalovaným povinnost hradit na poskytnutou jistinu 15 000 Kč se splatností 12 měsíců poplatek ve výši 9 507,22 Kč, je třeba tento považovat taktéž za sjednaný úrok. V dané smlouvě byl tak pro dobu trvání smlouvy určen úrok v celkové výši 70 % ročně (poskytnutá jistina 15 000 Kč, celková částka k vrácení 25 494,49 Kč), v době, kdy se obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů pohybovala okolo 10 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 70 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena právním předchůdcem žalobkyně, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným.

11. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne , datum, v celkové výši 15 000 Kč. Žalovaný však prokázal, že celkem uhradil 66 705,50 Kč, ve výši 50 000 Kč byla jeho platba započtena proti jistině v řízení sp. zn. 12 C 163/2025. Nadto tak zbývá přeplatek 16 705,50 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak zcela pokrývá právním předchůdcem žalobkyně vyplacenou částku 15 000 Kč, jež je předmětem tohoto řízení. Soud tak žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.

12. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že v řízení byl plně procesně úspěšný žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.