18 C 9/2026
č. j. 18 C 9/2026-58
V PLATNOSTICitované zákony (14)
Plný text
Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Pavlou Tupou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B pro 50 000 Kč s příslušenstvím
I. Žaloba o zaplacení částky 50 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 50 000 Kč od 18. 12. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 11 174 Kč k rukám právního zástupce žalovaného, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 2. 1. 2026 domáhala vůči žalovanému vydání rozhodnutí, kterým by mu soud uložil povinnost zaplatit částku uvedenou v bodě I. výroku tohoto rozsudku. Návrh odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného k uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobkyni hrazeny v měsíčních splátkách 7 500 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení, na jistinu pohledávky neuhradil ničeho. Žalobkyně požaduje v rámci tohoto řízení po žalovaném částku ve výši 50 000 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000 Kč za upomínku č. 1 a upomínku č. 2 v souladu čl. , číslo, odst. , číslo, Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. Žalovanému byla odeslána dne 3. 12. 2025 předžalobní výzva, svou povinnost dobrovolně nesplnil.
2. Ve věci byl vydán dne , datum, elektronický platební rozkaz č. j. , číslo jednací, , proti kterému podal žalovaný včas odpor s odůvodněním, že namítá absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu neřádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a z důvodu rozporu s dobrými mravy.
3. Při nařízeném jednání dne 2. 6. 2026, z účasti na němž se žalobkyně řádně omluvila, provedl soud dokazování listinami založenými ve spise, z čehož zjistil skutkový stav spočívající v tom, že dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, , a to po dostatečném zkoumání úvěruschopnosti, jak vyplývá přímo z čl. , číslo, smlouvy a dále z přílohy , číslo, Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Dle této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na jeho účet finanční prostředky v celkové výši 50 000 Kč (smlouva čl. , číslo, bod , číslo, , výpisy z účtů žalobkyně i žalovaného z , datum, ), splatnost byla dohodnuta v délce 12 měsíců, tj. k , datum, (odst. , číslo, ), zápůjční úroková sazba byla dohodnuta 15 % p. m., tj. při předpokladu 12 měsíců 180 % p.a., RPSN 435,03 % (odst. , číslo, , , číslo, ), v odst. , číslo, bylo sjednáno, že po dobu trvání smlouvy bude spotřebitelem hrazen toliko úrok ve splátkách 7 500 Kč měsíčně a až s poslední splátkou úroku je splatná rovněž poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru. Listinami předloženými k podanému odporu (výpisy z účtu žalovaného) žalovaný prokázal úhradu žalobkyni celkem částky 116 502 Kč a při jednání doložil další platby v částce 46 500 Kč (výpisy z účtu žalovaného).
4. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazujeli to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
5. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.
6. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. V uvedené věci dospěl soud k názoru, že přestože žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru se spotřebitelem řádně posoudila jeho úvěruschopnost, je Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , číslo, pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, když i ze samotného znění smlouvy vyplývá výše úroků 180 % ročně (15 x 12) v době, kdy obvyklá průměrná úroková sazba krátkodobých spotřebitelských úvěrů průměrně dosahovala 9,27 % ročně. Judikatura soudů přitom standardně považuje za nepřiměřenou a odporující dobrým mravům takovou výši úroku, která podstatně přesahuje výši úroku v době jejího sjednání obvyklou (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Podstatným přesahem je zpravidla takový přesah, který původní veličinu navyšuje o desítky procent. Nicméně podstatný přesah obvyklé úrokové sazby může být odůvodněn rizikovostí dané transakce, zejména s ohledem na osobu, které peněžní prostředky poskytuje. Zvláštní rizikovost dané transakce ovšem z ničeho nevyplývá a žalobkyně ji ani netvrdila. Tato rizikovost však nemá vliv v situaci, je-li sjednaná výše úroku zcela (extrémně) nepřiměřená obvyklé výši úroku (př. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005), jak je tomu v daném případě (úrok ve výši 180 % ročně). Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Soud přihlédl rovněž k tomu, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou. Zhodnotil-li uvedené okolnosti soud v jejich souhrnu, dospěl k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí a tedy jednáním neplatným.
9. Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního jednání pro rozpor s dobrými mravy, mohla se žalobkyně domáhat vrácení poskytnutých peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a následujících o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku dne , datum, v celkové výši 50 000 Kč. Žalovaný však prokázal, že celkem uhradil 163 002 Kč. Žalovaným uhrazená částka tak zcela pokrývá žalobkyní vyplacenou částku 50 000 Kč, jež je předmětem tohoto řízení. Soud tak žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.
10. Podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 151 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 11 174 Kč, sestávající z odměny stanovené dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”), sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT (převzetí a příprava zastoupení, odpor, účast u jednání), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a dále z náhrady cestovného v celkové výši 524 Kč (, Adresa advokáta, -Cheb a zpět v délce 67,8 km za obousměrnou cestu, při spotřebě 4,1 l/100 km, ceně paliva 44,50 Kč/l, amortizaci 5,90 Kč/km), jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí. Lhůta k plnění byla určena jako obecná třídenní podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř. a povinnost uhradit náklady řízení má žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám advokáta žalovaného.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.