20 C 1/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa původní účastnice a žalované o zaplacení částky 45 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 240 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 11. 11. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 920 Kč s úroky ve výši 4 670,50 Kč a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 6 284,08 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 31. 10. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 282 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 29. 1. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 20 618 Kč s úroky ve výši 18 661,71 Kč a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 31. 10. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 160 Kč s úroky za dobu od 4. 11. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 4 670,50 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 6 284,08 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 11. 11. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 1 575,22 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 284,08 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, vše z titulu nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalované právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizována tři slova], [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne [datum] (dále též„ první smlouva o zápůjčce“), jenž následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 36 900 Kč s úroky za dobu od 22. 1. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 18 661,71 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 29. 1. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 6 291,08 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 27 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, rovněž z titulu pohledávky stejného postupitele za žalovanou, vzniklé na základě další smlouvy o zápůjčce ze dne [datum], (dále též„ druhá smlouva o zápůjčce“), přičemž i zde byla pohledávka postupitele následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne [datum] uzavřel postupitel se žalovanou první smlouvu o zápůjčce, podle níž žalované poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala splatit spolu s další částkou ve výši 5 920 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 1 120 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, v 58 týdenních splátkách po 240 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 13 920 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradila dne 22. 3. 2016, svoji pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky postupitelem vyčíslila a tvrdila, že žalovaná uhradila 5 760 Kč a dluží částku 8 160 Kč, sestávající z jistiny ve výši 6 284,08 Kč a dlužných úhrad na poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 875,92 Kč, přičemž dále vyčíslila požadované úroky a úroky z prodlení tak, jak uvedeno výše, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

4. Soud dále obdobně v případě druhé smlouvy o zápůjčce zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že na základě této smlouvy ze dne [datum] postupitel poskytl žalované částku 27 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala splatit spolu s další částkou ve výši 19 980 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 3 780 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 400 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 800 Kč a spolu se životním pojištěním ve výši 638 Kč, v 58 týdenních splátkách po 821 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit shodně částku 47 618 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku dle žalobních tvrzení uhradila dne 22. 3. 2016, svoji pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalované oznámil rovněž podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem postupitele ke dni postoupení pohledávky postupitelem vyčíslila a tvrdila, že žalovaná uhradila 10 718 Kč a dluží částku 36 900 Kč, sestávající z jistiny ve výši 27 000 Kč a dlužných úhrad na poplatku za administrativní činnost, za hotovostní inkaso splátek a na životním pojištění ve výši 1 070,73 Kč, 8 336,78 Kč a 492,49 Kč, přičemž dále vyčíslila požadované úroky a úroky z prodlení tak, jak uvedeno výše, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění obou jejích dluhů předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

6. Právní vztahy mezi postupitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsané smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovanou postupiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních či týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 1 120 Kč a 3 780 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do dluhu žalované zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – poplatků a pojištění. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit postupiteli v případě první smlouvy o zápůjčce v rámci cca jednoho roku jistinu navýšenou o 74 % a v případě druhé smlouvy o zápůjčce v rámci cca jednoho roku jistinu navýšenou o 76,4 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy o zápůjčce žalobě vyhověl co do částky 2 240 Kč s úrokem z prodlení, když na poskytnuté částce 8 000 Kč žalovaná uhradila 5 760 Kč, v případě druhé smlouvy o zápůjčce, kde žalovaná převzala částku 27 000 Kč a uhradila toliko 10 718 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 16 282 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.