20 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 008 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 12. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 1 008 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 12. 2016 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 1 072 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

2. Žalobou podanou dne 17. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 008 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 1. 12. 2016 do zaplacení, a to z titulu úvěru, poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), jenž následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Na základě uzavřené rámcové smlouvy o úvěru ze dne 31. 10. 2016, [číslo] smlouvy o úvěru [číslo] poskytl postupitel žalovanému dne 31. 10. 2016 převodem na jeho běžný účet č. [bankovní účet] částku 6 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s tzv. poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 008 Kč do 30. 11. 2016. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na svém závazku ničeho postupiteli neuhradil. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2019 postoupil postupitel svoji pohledávku za žalovaným žalobkyni, což oznámil žalovanému dopisem ze dne 26. 7. 2019, žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného ke splnění jeho dluhu předžalobní výzvou rovněž ze dne 26. 7. 2019.

5. Právní vztah mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle formy i obsahu jako vztah vycházející ze smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit případně sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu a poplatků tak, jak byly stranami úvěroví smlouvy sjednány. V případě uzavřené smlouvy je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu během krátké doby splatnosti v rozsahu 30 dnů postupiteli uhradit jistinu navýšenou o 16,8 %, což je bezpochyby výše, které se zcela vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v předmětné době byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, ostatně již v samotné úvěrové smlouvě je roční procentní sazba nákladů úvěru vyčíslena výší 562 % Nadepsaný soud pak při hodnocení této smlouvy vycházel mj. z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017–77, týkajícího se obdobné věci, jakož i z další judikatury Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího (např. rozsudek ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, rozsudky ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či rozsudek ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66), kde je opakovaně diktováno, že v případě roční procentní sazby nákladů úvěru, pokud byla takto sjednána neúměrně vysoká, jest toto v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy. Nadepsaný soud takto vychází z premisy, že výše popsaná smluvní ujednání je nezbytné posuzovat nikoli jednotlivě, odděleně, nýbrž vcelku, ve vzájemných souvislostech a provázanosti. V případě uzavřené smlouvy o úvěru se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z. a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. Při těchto zjištěních a jejich právní kvalifikaci má žalobkyně (po postoupení pohledávky postupitelem) právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, jež nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do částky poskytnuté jistiny spolu s odpovídajícím úrokem z prodlení, ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky, jež byla zpracována již v procesu jejího postupování žalobkyni, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 86 %: 14 % bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 72 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.