20 C 103/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 23 023,96 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky za dobu od 21. 7. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 071,02 Kč s úroky ve výši 1 101,39 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 033,17 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 3. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky za dobu od 15. 8. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 052,94 Kč s úroky ve výši 884,80 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 857,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 3. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 271,02 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 033,17 Kč za dobu od 16. 2. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 101,39 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 4 033,17 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 4 033,17 Kč za dobu od 21. 7. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 553,55 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 033,17 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 752,94 Kč s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 857,80 Kč za dobu od 19. 9. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 884,80 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 857,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 8 857,80 Kč za dobu od 15. 8. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 160,37 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 857,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i zde byla pohledávka zapůjčitele smluvně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 6. 4. 2018 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu„ poplatkem za zápůjčku“ ve výši 5 302 Kč, sestávajícího z úroků ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 932 Kč, z poplatku za„ zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 2 728 Kč a z poplatku za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 1 642 Kč, ve 44 týdenních splátkách po 274 Kč spolu se 45. splátkou ve výši 246 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 12 302 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 15. 2. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 4 800 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 13. 7. 2018, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil (stejně jako v případě další zápůjčky, viz níže) podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 4 033,17 Kč a části dlužného poplatku ve výši 3 237,85 Kč, tedy celkem ve výši 7 271,02 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 25. 7. 2018 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu„ poplatkem za zápůjčku“ ve výši 8 075 Kč, sestávajícího z úroků ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 1 610 Kč, z poplatku za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši 3 812 Kč a z poplatku za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 2 653 Kč v 59 týdenních splátkách po 285 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 260 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 17 075 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 18. 9. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení jen 300 Kč, a to dne 7. 8. 2018, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 8 857,80 Kč a části dlužného poplatku ve výši 6 895,14 Kč, tedy celkem ve výši 15 752,94 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021.

7. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjček, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci každé smlouvy zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudků Krajského soudu v Plzni (jako soudu v dále uvedených věcech odvolacího) ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 932 Kč a 1 610 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku za zápůjčku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně první zápůjčky v rámci 45 týdenních splátek jistinu navýšenou o více než 75 %, ohledně druhé zápůjčky v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou dokonce o více než 89 %, což byly výše, které se naprosto vymykaly výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval v případě první zápůjčky výší 312,54 % a v případě druhé zápůjčky výší 243,85 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy žalobě vyhověl co do částky 2 200 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný uhradil zapůjčiteli částku 4 800 Kč, v případě druhé smlouvy soud žalobě vyhověl co do částky 8 700 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný zapůjčiteli uhradil 300 Kč, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšnější a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.