20 C 113/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl dne 19. 2. 2025 samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované hlášená k trvalému pobytu na adrese Adresa žalované o zaplacení částky 17 499 Kč

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1 995 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 10. 4. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 852 Kč s úroky ve výši 8 529,90 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 4 273,97 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala po žalované žalobou podanou dne 20. 9. 2024 a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni v této části přiznány dle výroku I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 635 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 4. 2013 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 017 Kč s úroky ve výši 10 196,36 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 5 256,60 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala po žalované žalobou podanou dne 20. 9. 2024 a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni v této části přiznány dle výroku III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 20. 9. 2024 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 847 Kč s úroky za dobu od 23. 11. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 8 529,90 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 4 273,97 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úroky z prodlení za dobu od 10. 4. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 3 199,80 Kč a s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 4 273,97 Kč za dobu od 28. 9. 2013 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen „věřitel“) za žalovanou, vzniklé na základě první nesplacené půjčky žalovanou, když pohledávka věřitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 9 652 Kč s úroky za dobu od 4. 3. 2014 do 27. 9. 2023 ve výši 10 196,36 Kč, s úroky ve výši 19,98 % ročně z částky 5 256,60 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, s úroky z prodlení za dobu od 2. 4. 2013 do 27. 9. 2023 ve výši 3 943,70 Kč a s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 256,60 Kč za dobu od 28. 9. 2023 do zaplacení, rovněž vše z titulu pohledávky stejné společnosti , právnická osoba, , za žalovanou, vzniklé na základě druhé nesplacené půjčky žalovanou, když pohledávka byla rovněž následně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil v případě prvé nesplacené půjčky skutkový stav odpovídající v zásadě všem žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 28. 9. 2012 uzavřel věřitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce č. , hodnota, , podle níž žalované poskytl částku 7 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala věřiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 5 852 Kč, sestávajícím z úroků ve výši 19,98 % ročně v kapitalizované výši 894 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 330 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 628 Kč v 59 týdenních splátkách po 215 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 167 Kč, celkem tak měla věřiteli uhradit částku 12 852 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dne 2. 4. 2023, na splátkách uhradila celkovou částku 5 005 Kč, svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, účinnou ke dni 27. 9. 2023, což věřitel žalované oznámil podáním ze dne 29. 9. 2023. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem věřitele ke dni účinnosti postoupení pohledávky věřitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalované odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 4 273,97 Kč, části poplatku ve výši 3 573,03 Kč a úrokům a úrokům z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky částkami 8 529,90 Kč a 3 199,80 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené půjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 7. 1. 2013 došlo mezi věřitelem a žalovanou k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce č. , hodnota, , podle které věřitel poskytl žalované částku 6 000 Kč, tuto žalovaná rovněž převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázala se jí věřiteli splatit spolu s poplatkem ve výši 5 017 Kč, sestávajícím z úroků ve výši 19,98 % ročně v kapitalizované výši 766 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 1 141 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč v 59 týdenních splátkách po 184 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 161 Kč, celkem tak měla uhradit částku 11 017 Kč. Žalovaná splátky řádně nehradila, poslední splátku zaplatila dne 25. 3. 2013, na splátkách zaplatila celkem toliko 1 365 Kč, načež svoji pohledávku za žalovanou věřitel postoupil žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, účinnou ke dni 27. 9. 2023, což věřitel žalované oznámil v rámci stejného dopisu jako v případě prvé půjčky. Pokud i v případě této další půjčky žalobkyně ve shodě s výstupem věřitele ke dni účinnosti postoupení pohledávky věřitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalované odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 5 256 Kč, části poplatku ve výši 4 395,40 Kč a úrokům a úrokům z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky částkami 10 196,36 Kč a 3 943,70 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění obou jejích dluhů předžalobní výzvou ze dne 20. 8. 2024.

7. Právní vztahy mezi věřitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření dvou smluv o půjčce, přičemž věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože popsané smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež má být žalovanou věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, číslo jednací 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkami 894 Kč a 766 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky, a to v případě prvé smlouvy ve výši 1 330 Kč za „administrativní činnost“ a 3 628 Kč za „hotovostní inkaso splátek“, v případě druhé smlouvy pak ve výši 1 141 Kč za „administrativní činnost“ a 3 110 Kč za „hotovostní inkaso splátek“. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit věřiteli ohledně každé ze smluv v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou o více než 83 %, a to za období mírně přesahující období 1 roku, což byla výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Pokud obdobnou smlouvu v této další projednávané věci odvolací soud hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka, přičemž „za odpovídající dobrým mravům je nutné považovat pouze taková ujednání, která nevybočují z běžně vymezených hranic, resp. ujednání, která jsou v rozhodné době a místě obvyklá a přijatelná pro většinu populace“, čemuž ujednání věřitele a dlužníka nevyhovují, činí takové právní hodnocení o absolutní neplatnosti smlouvy o půjčce č. , hodnota, a smlouvy o půjčce č. , hodnota, i nadepsaný soud v předmětné věci. Nároky žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaná by tak měla vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni v případě prvé neplatné smlouvy částku 7 000 Kč, kterou obdržela při uzavírání smlouvy, nicméně na splátkách uhradila částku 5 005 Kč, pokud při popsané právní kvalifikaci vztahu mezi věřitelem a žalovanou pak nemá věřitel (ani žalobkyně) nárok na uhrazení tzv. poplatku, a to ani zčásti, byla žalobkyni přiznán nárok na zaplacení částky 1995 Kč s úroky z prodlení z přiznané dlužné částky za dobu tak, jak žalobkyně požadovala již v případě specifikace kapitalizovaných úroků z prodlení z původně žalované částky, ve zbývající části byla žaloba z popsaných důvodů zamítnuta (výroky I. a II. tohoto rozsudku). Obdobně stran druhé neplatné smlouvy by měla žalovaná vydat věřiteli (žalobkyni) částku 6 000 Kč, kterou obdržela při uzavírání smlouvy, uhradila-li částku 1 365 Kč, byl žalobkyni přiznán nárok na zaplacení částky 4 635 Kč s úroky z prodlení z přiznané dlužné částky za dobu tak, jak žalobkyně požadovala v případě specifikace kapitalizovaných úroků z prodlení z původně žalované částky, ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výroky III. a IV. tohoto rozsudku).

8. Výrok V. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci převážně úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.