20 C 133/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo, 350 2 obec o zaplacení částky 42 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 8. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 12 860 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 28. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 42 000 Kč s úrokem z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora ve výroku tohoto rozsudku pod bodem I., a to z titulu dluhu žalovaného na parkovném odtaženého vozidla.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, ve věci zůstal i přes opakované výzvy soudu pasivní, nařízeného jednání se, ač k tomuto byl řádně předvolán, nezúčastnil.

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že dne 20. 2. 2015 v 10.45 hod. provedla žalobkyně na pokyn strážníka Městské policie hlavního města Prahy z místa na adrese adresa, odtah motorového vozidla značky Nissan Primera, registrační značka, jehož vlastníkem a provozovatelem byl v předmětné době žalovaný, o odtahu vozidla informovala žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 19. 3. 2015. Důvodem odtahu byla skutečnost, že na vozidle byl umístěn technický prostředek k zabránění jeho odjezdu ze dne 20. 1. 2015, kdy vozidlo parkovalo na parkovišti s parkovacím automatem, aniž mělo uhrazené parkovné, a nikdo do 30 dnů od umístění tohoto technického prostředku na vozidle nepožádal o jeho odstranění. Vozidlo bylo po odtažení téhož dne umístěno na parkoviště provozované žalobkyní, kde bylo zaparkováno do vyzvednutí vozidla žalovaným dne 16. 5. 2018. Žalovaný byl povinen uhradit náklady na odstranění vozidla a parkovné za dobu, kdy bylo vozidlo umístěno na parkovišti žalobkyně. O nároku žalobkyně na zaplacení dluhu žalovaného za odtah uvedeného vozidla a dlužného parkovného za dobu od 20. 2. 2015 do 27. 1. 2016 bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 24. 5. 2016, č. j. 9 C 106/2016-25. Za dobu od 28. 1. 2016 do 16. 5. 2018 byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni parkovné ve výši odpovídající žalované částce. Žalovaný nezpochybňoval ani tvrzení žalobkyně o tom, že na tomto svém dluhu dosud ničeho neuhradil.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 30. 11. 2020.

5. Nárok žalobkyně na úhradu žalované částky je odůvodněn § 17a odst. 6 věty první zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, podle něhož nepožádá-li nikdo o odstranění technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla do 30 dní od jeho přiložení, je vlastník komunikace oprávněn po dohodě s obecní policií vozidlo na náklady jeho provozovatele odstranit. Výše nároku žalobkyně pak odpovídá výši stanovené nařízením Rady č. 2/2013 Sb. hlavního města Prahy ze dne 12. 2. 2013, o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel, podle jehož § 2 odst. 3 činí maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel od 181. dne 50 Kč/den. Neuhrazením parkovného se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném od prvního dne prodlení úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 680 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) 3 x 2 780 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.