20 C 14/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 15 599,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 421,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 31. 7. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 5 045,41 Kč s úroky ve výši 2 174,95 Kč, s úroky ve výši 28 % ročně z částky 5 346,78 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 10. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 626,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 31. 8. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 506,34 Kč s úroky ve výši 1 238,01 Kč, s úroky ve výši 21 % ročně z částky 5 961,53 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 10. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 467,09 Kč s úroky za dobu od 18. 1. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 2 174,95 Kč, s úroky ve výši 28 % ročně z částky 5 346,78 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 31. 7. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 837,41 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 346,78 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovanou, vzniklé na základě první nesplacené zápůjčky žalovanou, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 132,66 Kč s úroky za dobu od 4. 7. 2018 do 24. 6. 2019 ve výši 1 238,01 Kč, s úroky ve výši 21 % ročně z částky 5 961,53 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 31. 8. 2017 do 24. 6. 2019 ve výši 884,89 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 961,53 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, rovněž vše z titulu pohledávky stejné společnosti [právnická osoba], za žalovanou, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovanou, když i tato pohledávka byla posléze postoupena žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil v případě prvé nesplacené zápůjčky skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 23. 11. 2016 uzavřel zapůjčitel se žalovanou smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalované poskytl částku 8 000 Kč, kterou žalovaná převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázala zapůjčiteli splatit spolu s tzv. poplatkem ve výši 7 145 Kč, odpovídajícím úrokům ve výši 28 % ročně v kapitalizované výši 1 379 Kč, poplatku za„ zpracování a doručení“ ve výši 1 100 Kč a poplatku za„ komfortní a flexibilní splácení“ ve výši 4 666 Kč v 59 týdenních splátkách po 253 Kč spolu se 60. splátkou ve výši 218 Kč, celkem tak měla zapůjčiteli uhradit částku 15 145 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 17. 1. 2018. Žalovaná splátky řádně nehradila, svoji pohledávku za žalovanou zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, což zapůjčitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele následně vyčíslila dluh žalované tak, že odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 5 346,78 Kč a části poplatku ve výši 2 120,31 Kč, když naopak žalovaná na svém dluhu uhradila celkem 5 578,32 Kč, a úrokům a úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky shora popsanými částkami, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 3. 1. 2017 došlo mezi zapůjčitelem a žalovanou k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalované rovněž částku 8 000 Kč, tuto žalovaná také převzala v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázala se ji zapůjčiteli splatit spolu s poplatkem ve výši 6 209 Kč, odpovídajícím úrokům ve výši 21 % ročně v kapitalizované výši 1 395 Kč, poplatku za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši 2 260 Kč a poplatku za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 2 554 Kč v 17 měsíčních splátkách po 790 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 779 Kč, celkem tak měla zapůjčiteli uhradit 14 209 Kč s tím, že poslední splátka měla být uhrazena do 3. 7. 2018. Žalovaná splátky řádně nehradila, svoji pohledávku za žalovanou zapůjčitel postoupil žalobkyni stejnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, což zapůjčitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele následně vyčíslila dluh žalované tak, že odpovídá částce jistiny poskytnuté částky ve výši 5 961,53 Kč a části poplatku ve výši 2 171,13 Kč, přičemž tak měla žalovaná uhradit zapůjčiteli toliko částku 4 373,68 Kč a úrokům a úroku z prodlení kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky shora popsanými částkami, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolnému splnění obou jejích dluhů předžalobní výzvou ze dne 12. 3. 2020.

7. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovanou by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsané smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalované o výši zápůjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovanou zapůjčiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních resp. měsíčních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 1 379 Kč a 1 395 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně první zápůjčky v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou o více než 89 %, a to za období mírně přesahující období 1 roku, ohledně druhé zápůjčky v rámci 18 měsíčních splátek jistinu navýšenou o více než 77 %, což byly výše, které se naprosto vymykaly výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy žalobě vyhověl co do částky 2 421,68 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaná uhradila zapůjčiteli částku 5 578,32 Kč, v případě druhé smlouvy soud žalobě vyhověl co do částky 3 626,32 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaná zapůjčiteli uhradila 4 373,68 Kč, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci úspěšnější a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.