20 C 144/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem Mgr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem Mgr. Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 60 400 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 60 400 Kč s úrokem z prodlení se zcela zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného částku 13 939 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 22. 7. 2021 ve znění jejího doplnění se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 60 400 Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu náhrady škody způsobené žalobkyni porušením povinnosti žalovaného zodpovědět při jednání o uzavření pojistné smlouvy se žalobkyní pravdivě a úplně dotazy žalobkyně ohledně skutečností, které mají význam pro její rozhodnutí, jak ohodnotí pojistné riziko, totiž zda žalovaného pojistí a za jakých podmínek. Žalobkyně konstatovala, že se žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu Dolce Vita, ev. č. návrhu [číslo], s počátkem pojištění ode dne 1. 8. 2013, na jejímž základě v důsledku následných pojistných událostí, při nichž došlo k poranění levého kolene a pravého ramene žalovaného, poskytla tomuto pojistné plnění v celkové výši 98 800 Kč, na které započetla uhrazené pojistné ve výši 38 400 Kč. Při uzavírání pojistné smlouvy žalovaný uvedl, že nemá sjednáno další životní nebo úrazové pojištění u jiné pojišťovny, přestože takové pojištění sjednané měl, a to pojistnou smlouvu Rytmus [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba], pojistnou smlouvu Rizikové životní pojištění [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba], pojistnou smlouvu Perspektiva [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba] a pojistnou smlouvu Flexi životní pojištění [číslo] uzavřenou se společností [právnická osoba] Pro popsané jednání byl žalovaný pravomocně odsouzen i v rámci trestního řízení, kde byla žalobkyně následně dovolacím soudem odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě mimo dalšího především vznesl námitku promlčení nároku žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby a přiznání náhrady nákladů řízení.

3. Žalobkyně s námitkou promlčení nesouhlasila, uvedla, že o rozhodných skutečnostech ohledně náhrady škody se dozvěděla z přípisu Policie ČR dne 3. 10. 2016, se svým nárokem se přihlásila do trestního řízení dne 10. 10. 2016, od tohoto okamžiku byl běh promlčecí lhůty zastaven a to až do 26. 4. 2018, kdy došlo k pravomocnému skončení odvolacího řízení ve věci, od 27. 4. 2018 začala promlčecí lhůta opět běžet, poté promlčecí lhůta neběžela od 9. 5. 2019, kdy žalobkyně uplatnila svůj nárok v exekučním řízení, minimálně do 31. 8. 2019, kdy uplynulo 15 dní od 16. 8. 2019, tj. od rozhodnutí exekutora o zastavení exekuce, od 1. 9. 2019 počala promlčecí doba opět běžet, konec promlčecí doby proto připadá na den 12. 8. 2021, zatímco žalobkyně svůj nárok uplatnila žalobou dne 22. 7. 2021.

4. Soud po provedeném dokazování, vycházeje z dále uvedených písemných důkazních prostředků, má za prokázaný následující skutkový stav: Dne 12. 7. 2013 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu stran životního pojištění a pojištění odpovědnosti občanů za škodu označenou jako pojištění Dolce Vita ev. č. návrhu [číslo], s počátkem pojištění ode dne 1. 8. 2013. Z titulu této pojistné smlouvy žalobkyně vyplatila žalovanému pro jeho úraz ze dne 30. 3. 2014 - poranění levého kolene a pro jeho úraz ze dne 29. 8. 2014 - poranění pravého ramene, bezhotovostním převodem na bankovní účet žalovaného 2. 7. 2014 částku 49 200 Kč a dne 17. 12. 2015 částku 49 600 Kč. Dne 3. 10. 2016 bylo policejním orgánem žalobkyni do její datové schránky právnické osoby doručeno Poučení o jejích právech jako poškozené právnické osoby v trestním řízení vedeném proti žalovanému pro přečin podvodu, č. j. KRPK-25066-1894/TČ-2015-190080, na jehož základě žalobkyně jako poškozená dopisem ze dne 10. 10. 2016, doručeným policejnímu orgánu téhož dne, navrhla, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil žalovanému povinnost nahradit škodu, jež byla žalobkyni trestným činem způsobena, a to ve výši 98 800 Kč. Rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 1. 2018, č. j. 7 T 60/2017-885, byl žalovaný pod bodem II. výroku rozsudku uznán vinným ze spáchání přečinu pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku, který spáchal jednáním obdobně popsaným pod bodem 1. odůvodnění tohoto rozsudku shora, současně soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni škodu ve výši uvedených 98 800 Kč. Následné odvolání žalovaného bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 To 48/2018-925, které nabylo právní moci dne 26. 4. 2018 a bylo v písemném vyhotovení doručeno žalobkyni dne 20. 7. 2018, zamítnuto. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Plzni podal žalovaný dovolání, o němž rozhodl Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 8 Tdo 1279/2018-31, které nabylo právní moci dne 28. 11. 2018, tak, že částečně zrušil citované usnesení Krajského soudu v Plzni a jemu předcházející citovaný rozsudek Okresního soudu v Chebu, a to mj. v části výroku o povinnosti žalovaného k náhradě škody uložené podle § 228 odst. 1 tr. řádu vůči poškozené žalobkyni v částce 98 800 Kč a žalobkyně byla odkázána s celým uplatněným nárokem na náhradu škody ve zmíněné výši na řízení ve věcech občanskoprávních. Toto rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR bylo žalobkyni doručeno dne 18. 1. 2019. Následně podanou ústavní stížnost žalovaného Ústavní soud usnesením ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. II. ÚS 1008/19, odmítl pro zjevnou neopodstatněnost. Dne 25. 4. 2019 podala žalobkyně k rukám soudního exekutora exekuční návrh, jímž se domáhala pověření soudního exekutora stran zahájené exekuce k vymožení povinnosti žalovaného k náhradě škody dle exekučního titulu – cit. rozsudku Okresního soudu v Chebu ze dne 16. 1. 2018, č. j. 7 T 60/2017-885, exekuční řízení takto bylo zahájeno uvedeným dnem 25. 4. 2019. Na návrh žalovaného pak byla exekuce usnesením soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 16. 8. 2019, č. j. 203 Ex 12072/19-36, které nabylo právní moci dne 11. 9. 2019, zastavena, důvodem pro zastavení exekuce byla neexistence platného a vykonatelného exekučního titulu.

5. K námitce promlčení vznesené žalovaným soud konstatuje, že právo domáhat se zaplacení náhrady škody způsobené žalobkyni žalovaným u soudu vzniklo žalobkyni dnem, kdy se o vzniku škody dozvěděla, tedy dnem 3. 10. 2016. Tento závěr soudu odpovídá ust. § 619 odst. 2 ve spojení s ust. § 620 odst. 2 věty prvé zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle kterých právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla s tím, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. Podle § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Na základě uplatnění práva žalobkyně na náhradu škody v trestním řízení dne 10. 10. 2016 došlo ke stavění promlčecí lhůty podle § 648 odst. 1 a 2 o. z., který stanoví, že uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží; to platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce. Běh promlčecí lhůty následně pokračoval dnem, kdy došlo k odpadnutí překážky, pro kterou byl stavěn, a to dnem následujícím po nabytí právní moci usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 26. 4. 2018, č. j. 7 To 48/2018-925, tj. dnem 27. 4. 2018. Od tohoto okamžiku již soud neshledává žádné překážky, pro které by se promlčecí lhůta opět stavěla, přičemž za takovou překážku rozhodně nemůže považovat ani shora uvedené exekuční řízení, neboť jak vyplývá ze zjištěného skutkového stavu, žalobkyně (patrně toliko nedopatřením…) dne 25. 4. 2019 podala exekuční návrh za situace, kdy již nedisponovala exekučním titulem (sic!), jež byl zrušen rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR, doručeným žalobkyni dne 18. 1. 2019, exekuční řízení tak nemělo být vůbec vedeno, soudní exekutor neměl být vedením exekuce vůbec pověřen a nelze na vedené exekuční řízení jako na překážku vedoucí ke stavění promlčecí lhůty vůbec nahlížet. Podala-li žalobkyně žalobu až dne 22. 7. 2021 a promlčecí lhůta v případě práva na náhradu škody podle § 629 odst. 1 o. z. trvá 3 roky, je právo žalobkyně ve smyslu § 609 o. z. promlčené a k uplatněné námitce promlčení práva jej tak nelze přiznat. Soud proto žalobu z uvedeného důvodu zamítl. Nabízí se doplnit, že ke stejnému závěru by soud dospěl i v případě, že by bylo namístě zvažovat zohlednění skutečnosti, že žalobkyně resp. osoba oprávněná za tuto jednat nebyla přítomna vyhlášení uvedeného usnesení Krajského soudu v Plzni dne 26. 4. 2018 a toto jí bylo doručeno dne 20. 7. 2018, i zde by byla žaloba podána ve vztahu ke vznesené námitce promlčení opožděně.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého je kritériem pro přiznání náhrady nákladů řízení úspěch ve věci; žalovaný měl v této věci plný úspěch, soud mu proto přiznal plnou náhradu nákladů tohoto řízení, spočívajících v nákladech zastoupení žalovaného advokátem. Pro určení odměny advokáta soud vycházel podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, z tarifní hodnoty 60 400 Kč, odměna zástupce žalovaného pak činí za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast u jednání dne 24. 5. 2022) 3 x 3 540 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalovaného náleží náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.