20 C 2/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované hlášená k trvalému pobytu část obce a číslo , obec , PSČ obec o zaplacení částky 3 324,73 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 2 617,86 Kč s úroky ve výši 109,13 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 265,37 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 617,86 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení a částky 256 Kč a 706,87 Kč, se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku dle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

2. Žalobou podanou dne 19. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 2 617,86 Kč s úroky a s úroky z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku, částky 256 Kč a smluvní pokuty ve výši 706,87 Kč, vše z titulu čerpaného a žalovanou nesplaceného úvěru, poskytnutého jí právním předchůdcem žalobkyně - společností [právnická osoba], [IČO], jenž následně pohledávku za žalovanou smluvně postoupil žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř.

4. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 17. 4. 2020 distančně prostřednictvím internetové sítě – elektronických prostředků uzavřel věřitel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru č. B0002005706186299-B, na základě které poskytl žalované částku 3 100 Kč, která byla dle čl. 1 preambule smlouvy v plné výši započtena proti pohledávce věřitele vzniklé z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. B0002005706186299 ze dne 17. 2. 2020, žalovaná se dle obsahu smlouvy zavázala čerpaný úvěr věřiteli splatit spolu s poplatkem ve výši 3 385,51 Kč do 29 dnů ode dne poskytnutí úvěru. Součástí smlouvy bylo rovněž ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s úhradou jejího dluhu, a to ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná na svém dluhu uhradila toliko částku 5 883 Kč, pak ani toto žalovaná nevyvracela. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021 nový právní předchůdce žalobkyně (po fúzi se [právnická osoba] Holding, IČO [číslo]) postoupil pohledávku za žalovanou právě žalobkyni, což žalované oznámil sdělením ze dne 27. 7. 2021. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 1. 11. 2021.

5. Právní vztah mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud vychází z toho, že smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 3 100 Kč měla žalovaná primárně uhradit v době pouhých 29 dnů jistinu navýšenou o 3 385,51 Kč, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry, ostatně dle samotné úvěrové smlouvy činila roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr 10 673,20 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., a to smlouvu formulářového typu, na jejímž koncipování se sotva mohl žalovaný podílet, přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalované a tím spíše i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu v případě prodlení žalované s úhradou poskytnutého úvěru s příslušenstvím hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalované jako smlouvu výrazně nevýhodnou, smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na toho, co její právní předchůdce jako úvěrující sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, pokud právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované 3 100 Kč a žalovaná na svém dluhu uhradila 5 883 Kč, soud žalobu zcela zamítl, když v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu čehokoliv jiného než poskytnuté jistiny.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, na její straně však soud žádných nákladů řízení neshledal.