20 C 211/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem a adresa pro doručování adresa žalované o zaplacení částky 2 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 409,37 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 699 Kč, a to do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 27. 10. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalované na televizních poplatcích za období od května 2019 do prosince 2020.

2. Žalovaná k podané žalobě v odporu podanému proti ve věci původně vydanému platebnímu rozkazu namítala, že na adresu [adresa žalované], kde celý život bydlí v bytě ve vlastnictví Bytového družstva [obec], který je„ napsaný“ na její matku [jméno] [celé jméno žalované], [datum narození], pravidelně dostává SIPO složenku, dle které pravidelně každý měsíc televizní poplatek ve výši 135 Kč hradí, složenku hradí na pobočce České pošty, v minulosti občas příslušnou platbu dle této složenky hradila pomocí elektronického bankovnictví, avšak platba za televizní poplatek se někdy vrátila zpět, v takovém případě vyúčtovala žalobkyně žalované dlužný poplatek v rámci následujícího měsíc, žalobkyně takto měla vždy přehled o platbách, doplnila, že není možné, aby zaplacené televizní poplatky neodcházely tam, kam mají.

3. K citovanému žalobkyně uvedla, že porovnáním databáze plátců televizního poplatku s evidencí odběratelů elektřiny zjistila, že žalovaná byla odběratelem elektrické energie na uvedené adrese [adresa žalované], ale nebyla registrována jako poplatník televizního poplatku, žalobkyně proto oslovila žalovanou jako možného poplatníka výzvou ze dne 17. 10. 2016 s tím, že pokud do 30 dnů ode dne doručení výzvy neučiní čestné prohlášení o tom, že nedisponuje s televizním přijímačem, bude automaticky mezi poplatníky zařazena, k čemuž i došlo ke dni 30. 1. 2017. V dubnu 2021 pak žalovaná sdělila žalobkyni, že hradí televizní poplatek za její matku„ na její SIPO“, přitom však její matka již na adrese [adresa žalované], dlouhodobě nebydlí, žalobkyně žalované sdělila, že nemůže hradit platební doklad SIPO na její matku, když spolu nežijí ve společné domácnosti, s účinky úhrady k žalované, tato však nebyla schopna pochopit, že televizní poplatek se primárně nevztahuje k nemovitosti, nýbrž k fyzické osobě.

4. Písemným podáním ze dne 7. 4. 2022 žalovaná soudu sdělila, že není v jejích silách dohledat jakékoliv důkazy, jimiž by prokázala, že televizní poplatky, jež jsou předmětem tohoto řízení, skutečně hradila právě žalovaná, neboť na SIPO složenkách, jimiž došlo k úhradě poplatků, je uvedeno jméno matky žalované [jméno] [celé jméno žalované], přestože tato televizi cca v roce 2009 či 2010 odhlásila a již nikdy takový přijímač nevlastnila, ani žádný nový odběr na nové adrese nikdy nenahlásila. V rámci jednání pak výslovně uvedla, že její matka se z bytu na adrese [adresa žalované], odstěhovala někdy v roce 2000. Žalovaná konstatovala, že je ochotna zaplatit žalobkyni žalovanou částku i nahradit náklady řízení s tím, že by ráda využila možnost uvedené uhradit ve splátkách. S tímto žalobkyně souhlasila.

5. Soud má po provedeném dokazování, realizovaném v rámci konaných jednání ze žalobkyní a žalovanou předložených písemných důkazních prostředků za prokázaný skutkový stav, spočívající v tom, že vzhledem k tomu, že se žalovaná stala odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, přičemž nebyla přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, vyzvala ji žalobkyně dopisem ze dne 17. 10. 2016, a to ve lhůtě 30 dnů od doručení, k přihlášení do evidence poplatníků televizních a rozhlasových poplatků nebo k oznámení písemným čestným prohlášením, že není držitelem televizního přijímače s povinností platit televizní poplatek, současně ji poučila o následcích neprokázání této skutečnosti, žalovaná na uvedenou výzvu v zákonné lhůtě nereagovala, ke dni 30. 1. 2017 byla proto zaevidována jako poplatník televizního poplatku, což jí bylo oznámeno dopisem ze dne 1. 2. 2017, v důsledku tohoto jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaná této povinnosti nedostála za výše uvedené žalované měsíce, tuto povinnost nesplnila ani přes žalobkyní zaslanou upomínku ze dne 8. 3. 2021.

6. Soud pak na zjištěný skutkový stav aplikoval zejména ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu. Na popsanou věc jednoznačně dopadá ust. § 3 odst. 2, odst. 4 tohoto zákona, podle kterého je poplatníkem poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač; jestliže je fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy, součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Ve vztahu žalované a její matky lze poukázat na ust. § 5 odst. 1, odst. 2 cit. zák., podle kterého poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku, televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2 zákona. Z obsahu dokazování vyplynulo, že matka žalované [jméno] [celé jméno žalované] je nadále u žalobkyně vedena jako poplatník televizního poplatku, neboť nikdy relevantním způsobem nedošlo k odhlášení této z evidence poplatníků, veškeré platby tak, jak popisovala žalovaná, byly zcela důvodně zaúčtovány jako platby realizované matkou žalované, nikoli žalovanou. Žalovaná by jako poplatník televizní poplatek nemusela hradit toliko v případě, že by s poplatníkem [jméno] [celé jméno žalované] žila ve společné domácnosti, což však sama vylučovala. Výše televizního poplatku pak od 1. 1. 2008 činila 135 Kč. Pokud žalovaná dlužné jednotlivé částky neuhradila resp. neprokázala jejich úhradu, dostala se podle § 7 odst. 2 cit. zák., podle kterého je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, dnem následujícím do prodlení s plněním svého dluhu a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala v kapitalizované výši. Soud proto žalobě zcela vyhověl. S ohledem na žádost žalované a vyjádření žalobkyně k této žádosti soud žalované podle § 160 odst. 1 o. s. ř. umožnil žalovanou částku s úrokem z prodlení, jinak obvykle splatnou do 3 dnů od právní moci rozsudku, uhradit do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku, tato lhůta k plnění byla stanovena i s přihlédnutím k tomu, aby se žalobkyně domohla svého nároku v přiměřené době.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť byla ve věci zcela úspěšná, proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. Jedná-li se v případě podané žaloby o standardní žalobu formulářového typu, kde žalovaný nárok vychází z obvyklé činnosti žalobkyně, která jen u nadepsaného soudu obdobných žalob podala a podává poměrně velké množství, činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) 2 x 200 Kč, za uvedené 2 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 2 x 100 Kč, a podle § 7 bodu 3 cit. vyhlášky za 1 úkon právní služby (písemné vyjádření k odporu žalované ze dne 21. 2. 2022) 1 x 1 000 Kč, za uvedený úkon právní služby dle § 13 odst. 4 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Ze stejných důvodů jako v případě úhrady žalované částky s úrokem z prodlení bylo žalované umožněno podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uhradit náklady řízení do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.