20 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 9 660 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 685 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 13. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalovaném uhrazení částky 7 000 Kč, odpovídající jistině, a částky 2 660 Kč, odpovídající poplatku za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky, vše spolu s úrokem z prodlení za dobu od 2. 7. 2020 do zaplacení, a to z titulu zápůjčky, poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ zapůjčitel“), jenž tuto pohledávku za žalovaným následně postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Dne 31. 5. 2020 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o zápůjčce [číslo] na základě které poskytl žalovanému částku 7 000 Kč, vyplacenou dle potvrzení o platbě ze dne 1. 6. 2020 téhož dne na běžný účet žalovaného vedený pod č. [bankovní účet], tuto zápůjčku se žalovaný zavázal zapůjčiteli splatit spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 2 660 Kč do 1. 7. 2022, celkem tak měl uhradit zapůjčiteli částku 9 660 Kč. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že splátku řádně a včas neuhradil, když na této dokonce neuhradil ničeho, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021 zapůjčitel postoupil svojí pohledávku za žalovaným osobě žalobkyně, což žalovanému oznámil přípisem ze dne 9. 10. 2021. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě jeho dluhu výzvou ze dne 9. 10. 2021.

4. Právní vztah mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným zaplacena a o datu splátky, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí a obdobné právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky ve výši 0 %, na straně druhé posuzuje-li soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli v době 30 dnů jistinu navýšenou o 38 %, odpovídající i dle samotného vyčíslení v rámci smlouvy roční procentní sazbě nákladů (RPSN) v rozsahu 4 933,41 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný zapůjčiteli ničeho neuhradil, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše zmíněná upomínka), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde za situace, kdy se jedná o žalobu formulářového typu, jakých žalobkyně jen u nadepsaného soudu podává vícero a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem žalované pohledávky činí podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 200 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 73 %: 27 %, bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 46 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.