20 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému nám. příjmení jméno z obec a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 13 590 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 5 406 Kč s úroky z prodlení ve výši 6 368,91 Kč a s úroky z prodlení za dobu za dobu od 19. 12. 2020 se zcela zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 28. 1. 2007 do 30. 6. 2007, s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s úroky z prodlení ve výši 10,5% ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2008 do 30. 6. 2008, s úroky z prodlení ve výši 10,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2008 do 31. 12. 2008, s úroky z prodlení ve výši 9,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2009, s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2009, s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2010 do 30. 6. 2010, s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2010 do 30. 6. 2012, s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2012 do 31. 12. 2012, s úroky z prodlení ve výši 7,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2017, s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, s úroky z prodlení ve výši 8 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, s úroky z prodlení ve výši 8,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, s úroky z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, s úroky z prodlení ve výši 7,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, s úroky z prodlení ve výši 7,5 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, s úroky z prodlení ve výši 10,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 1. 1. 2022 do 27. 5. 2022 a dále s úroky z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni každého následujícího kalendářního pololetí, v němž prodlení žalovaného trvá, zvýšené o 7 procentních bodů, a to z částky 4 200 Kč za dobu od 28. 5. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 3 984 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 11. 2021 a úroky z prodlení tak, jak byly žalobkyni přiznány dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

IV. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 406 Kč s úroky z prodlení za dobu od 23. 7. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 6 368,91 Kč a s úroky z prodlení z částky 5 406 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ věřitel“) za žalovaným, vzniklé na základě prvé žalovaným nesplacené půjčky, poskytnuté mu věřitelem, jenž tuto pohledávku následně postoupil žalobkyni. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 184 Kč s úroky z prodlení za dobu od 28. 1. 2007 do 18. 12. 2020 ve výši 9 251,97 Kč a s úroky z prodlení z částky 8 184 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky stejného věřitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené půjčky žalovaným, kdy i zde byla pohledávka věřitele smluvně postoupena žalobkyni. Podáním ze dne 13. 5. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku na úhradu částky 5 406 Kč s úroky z prodlení za dobu od 23. 7. 2006 do 18. 12. 2020 ve výši 6 368,91 Kč a s úroky z prodlení z částky 5 406 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení s tím, že přes výzvu soudu nedohledala smlouvu, která byla mezi věřitelem a žalovaným uzavřena. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby žalobkyní bylo řízení v tomto rozsahu podle § 96 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zastaveno – viz výrok pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř.

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzení a spočívající v tom, že dne 18. 1. 2006 uzavřel věřitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako Smlouva o půjčce [číslo] podle této smlouvy poskytl věřitel žalovanému částku 6 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavření smlouvy a kterou se zavázal věřiteli splatit spolu s tzv. souhrnným poplatkem v celkové výši 3 984 Kč v celkem 52 týdenních splátkách po 192 Kč, měl tak uhradit věřiteli celkem 9 984 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dle žalobních tvrzení dne 13. 3. 2007, vzniklou pohledávku za žalovaným věřitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, což věřitel žalovanému oznámil dopisem datovaným dnem 6. 1. 2021. Pokud žalobkyně dílem ve shodě s vyčíslením věřitele tvrdila, že žalovaný do postoupení pohledávky dlužil na této pohledávce částku 8 184 Kč, kterou žalobkyně rozúčtovala tak, že na jistinu připadá částka 4 918,27 Kč a na tzv. souhrnný poplatek částka 3 265,72 Kč, když naopak žalovaný takto na splátkách uhradil 1 800 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu výzvou ze dne 11. 11. 2021.

5. Právní vztah mezi věřitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit podle § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak, že mezi těmito došlo k uzavření smlouvy o půjčce, kdy věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu, při půjčce lze dohodnout úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši tzv. souhrnného poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci smlouvy věřiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017–77, jakož i z rozsudků téhož soudu ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí včetně právní kvalifikace jak dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, tak i zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, pokud věřitel v rámci takto vypracované formulářové smlouvy učinil její součástí rovněž povinnost žalovaného uhradit tzv. souhrnný poplatek, aniž by bylo zřejmé, co má představovat, o jaký nárok se jedná a z čeho vychází, je namístě jako zásadní hodnotit, že má-li v souhrnu představovat odměnu za půjčení peněžních prostředků a tedy má-li nést význam úroků, je tato výše nepřiměřeně vysoká, když jak popsáno výše žalovaný měl v rámci 52 týdenních splátek splatit jistinu navýšenou o 66,4 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně sám věřitel v rámci smluvních ujednání vyčíslil výši RPSN (roční procentní sazbu nákladů) hodnotou 199,4 % Soud proto smlouvu o půjčce [číslo] hodnotil tak, že se jedná o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku, neboť nepřiměřeně zneužívá dominantního postavení věřitele oproti postavení dlužníka. Nárok žalobkyně je pak nutné posuzovat podle § 451 a násl. občanského zákoníku, podle kterého je žalovaný povinen vydat bezdůvodné obohacení, kdy bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný mj. plněním z neplatného právního úkonu. Žalovaný by tak měl vydat věřiteli či po postoupení pohledávky žalobkyni částku 6 000 Kč, kterou obdržel od věřitele při uzavření neplatné smlouvy, pokud ve shodě s tvrzením žalobkyně žalovaný již uhradil 1 800 Kč, přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení zbývající části jistiny ve výši 4 200 Kč s úroky z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala, když při neplatnosti smlouvy není možné dílčí plnění žalovaného započítat na úhradu tzv. souhrnného poplatku, ve zbývající části pak soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný (zahrnujíc sem i částečné zastavení řízení, zaviněné výlučně žalobkyní) a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.