20 C 283/2020

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného naposledy bytem adresa žalovaného t. č. neznámého pobytu zastoupený opatrovníkem advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 3 645 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 645 Kč s úrokem z prodlení ve výši 600,41 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

2. Předmět řízení žalobkyně vymezila žalobou podanou dne 15. 10. 2020, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení shora ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalovaného na televizních poplatcích.

3. Žalovaný se k podané žalobě během řízení nevyjádřil, z důvodu jeho neznámého pobytu byl tomuto ustanoven opatrovník, jenž namítal, že žalobkyně neprokázala, že se žalovaný stal držitelem televizního přijímače, ani že se sám přihlásil do příslušné evidence jako poplatník televizního poplatku a že by mu tak ve vztahu k žalobkyni vznikla jakákoliv poplatková povinnost.

4. Při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, soudem byl z předložených a vyžádaných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav spočívající v tom, že žalovaný se k měsíci červnu 2013, jako vlastník nemovité věci na adrese adresa žalovaného, zaevidoval jako poplatník televizního poplatku, čímž mu vznikla povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný této povinnosti nedostál za měsíce listopad 2017 až leden 2020, tuto povinnost nesplnil ani přes žalobkyní zaslanou výzvu k úhradě ze dne 15. 3. 2020.

5. Soud pak na zjištěný skutkový stav aplikoval zejména ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu, dle § 3 odst. 2 tohoto zákona je poplatníkem poplatku fyzická nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač, podle § 5 odst. 1, odst. 2 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku, televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2 zákona. Výše televizního poplatku pak od 1. 1. 2008 činila 135 Kč. Pokud žalovaný dlužné jednotlivé částky neuhradil, dostal se podle § 7 odst. 2 cit. zák., podle kterého je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, dnem následujícím do prodlení s plněním svého závazku a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala z jednotlivých dlužných měsíčních plateb, a to v kapitalizované výši ke dni podání žaloby. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Výši účelných nákladů řízení na straně žalobce soud s poukazem na závěry Nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I.ÚS 3344/12, týkajících se postavení žalobkyně a její schopnosti vymáhat nezaplacené televizní poplatky vlastním aparátem, určil tak, že těmto odpovídá toliko zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv již náklady zastoupení žalobkyně advokátem.

7. O odměně a nákladech žalovanému ustanoveného opatrovníka bude případně rozhodováno samostatným usnesením. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.