20 C 29/2023

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované hlášená k trvalému pobytu na adrese Adresa žalované o zaplacení částky 176 929,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 176 929,28 Kč s úroky za dobu do 2. 2. 2023 ve výši 18 715,45 Kč, s úroky ve výši 8,9 % ročně z částky 172 703,47 Kč za dobu od 3. 2. 2023 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu do 2. 2. 2023 ve výši 792,59 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 172 703,47 Kč za dobu od 3. 2. 2023 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 37 861 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 5. 4. 2023 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení shora ve výroku pod bodem I. uvedené částky s úroky a s úrokem z prodlení, a to z titulu pohledávky za žalovanou, vzniklé na základě nesplaceného úvěru, poskytnutého žalobkyní. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav v zásadě odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 15. 7. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , vedenou pod číslem úvěrového účtu , č. účtu, , podle které jí poskytla bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 208 000 Kč, kdy uvedenou částku dle historického výpisu z úvěrového účtu převedla téhož dne na běžný účet žalované č. , č. účtu, . Dle smluvních ujednání se žalovaná poskytnutý úvěr zavázala splatit spolu se sjednanými úroky ve výši 8,9 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 779 Kč tak, že poslední splátka měla být uhrazena do 15. 7. 2026, žalovaná se současně zavázala hradit k rukám žalobkyně pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 208 Kč měsíčně, následně ve výši 250 Kč měsíčně. Z důvodu nepříznivé finanční situace žalované uzavřely dne 17. 12. 2021 obě smluvní strany dodatek ke smlouvě o úvěru, podle které se dohodly na odkladu splátek za dobu od 15. 12. 2021 do 15. 5. 2022. Za situace, kdy žalovaná své povinnosti řádně úvěr splácet nedostála a opakovaně byla s úhradou splátek v prodlení, podáním ze dne 7. 12. 2022 vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužných splátek nejpozději do 25. 1. 2023 s tím, že pokud tak neučiní, stane se dle čl. 9.1 úvěrových podmínek, nedílné součásti smlouvy, celý zbývající nesplacený úvěr splatným najednou, k čemuž i posléze pro nevyhovění popsané výzvě žalovanou došlo. Pokud žalobkyně ke dni 2. 2. 2023 dle historického výpisu z úvěrového účtu vyčíslila dluh žalované tak, že tento sestává z jistiny ve výši 172 703,47 Kč, z úroků ve výši 18 715,45 Kč a z úroku z prodlení ve výši 792,59 Kč, pak ani toto žalovaná nikterak nerozporovala, obdobně nerozporovala tvrzení žalobkyně, že na pojistném žalovaná dlužila celkem 3 662 Kč a na poplatcích za zaslání upomínek dle sazebníku celkem 2 050 Kč, když zde na svém takto vyčísleném dluhu uhradila jen 1 486,19 Kč a dlužna zůstala částku 4 225,81 Kč. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou ke splnění jejího dluhu výzvou ze dne 27. 3. 2023.

3. Posoudil-li soud popsanou smlouvu dle formy i obsahu jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. dalších smluvně sjednaných plateb, domáhala-li se žalobkyně úroku z prodlení, pak jeho výše ve shodě se žalobním návrhem vychází z nař. vl. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

4. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř., podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. proti žalované právo na plnou náhradu nákladů řízení, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 078 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 8 180 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 13 cit. vyhlášky zástupci žalobkyně náleží náhrada ve výši dalších 3 x 300 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %, o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.