20 C 31/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 39 971,94 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 647 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky za dobu od 12. 12. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 13 590,56 Kč s úroky ve výši 3 465,29 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 11 261,10 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 28. 11. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 086 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 16. 3. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 648,38 Kč s úroky ve výši 2 825,53 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 12 053,45 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 28. 11. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 28. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 237,56 Kč s úrokem z prodlení z částky 11 261,10 Kč za dobu od 12. 12. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 140,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 11 261,10 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 11 261,10 Kč za dobu od 4. 1. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 3 465,29 Kč a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 11 261,10 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě první nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Dále se stejnou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 734,38 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 053,45 Kč za dobu od 16. 3. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 923,86 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 12 053,45 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 12 053,45 Kč za dobu od 5. 4. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 2 825,53 Kč a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 12 053,45 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky stejného zapůjčitele za žalovaným, vzniklé na základě druhé nesplacené zápůjčky žalovaným, kdy i zde byla pohledávka zapůjčitele smluvně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

4. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 3. 7. 2017 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 17 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 4 166 Kč, poplatkem za„ zpracování a doručení a flexibilní splácení“ ve výši 4 614 Kč a poplatkem za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 5 115 Kč v 17 měsíčních splátkách po 1 717 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 1 706 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 30 895 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 3. 1. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne 12. 11. 2018, žalovaný na splátkách částečně uhradil celkem 12 353 Kč, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 11 261,10 Kč a části dlužného poplatku ve výši 6 976,46 Kč, tedy celkem ve výši 18 237,56 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

5. Soud dále obdobně v případě druhé nesplacené zápůjčky zjistil skutkový stav rovněž odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 4. 10. 2017 došlo mezi zapůjčitelem a žalovaným k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle které zapůjčitel poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, tuto žalovaný rovněž převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a zavázal se jí zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 3 676 Kč, poplatkem za„ zpracování, doručení a flexibilní splácení“ ve výši 4 130 Kč a poplatkem za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 4 514 Kč v 17 měsíčních splátkách po 1 518 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 1 514 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 27 320 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 4. 4. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne 16. 2. 2018, žalovaný na splátkách částečně uhradil celkem 4 914 Kč, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 12 053,45 Kč a části dlužného poplatku ve výši 9 680,93 Kč, tedy celkem ve výši 21 734,38 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění obou jeho dluhů předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020.

7. Právní vztahy mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztahy založené uzavřenými smlouvami o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu těchto smluv, určující vzájemná práva a povinnosti stran každé smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotné smlouvy formulářového předtištěného typu, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjček, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným v rámci každé smlouvy zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, jsou co do obsahu i co do formy smlouvami transparentními, nadepsaný soud vycházel při jejich hodnocení z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnutých jistin sjednány úroky vyčíslené částkami 4 166 Kč a 3 676 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřené smlouvy jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli ohledně první zápůjčky v rámci 18 měsíčních splátek jistinu navýšenou o více než 81 %, a to za období přesahující období 1 roku, ohledně druhé zápůjčky v rámci 18 měsíčních splátek jistinu navýšenou o více než 82 %, což byly výše, které se naprosto vymykaly výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě každé takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud každou uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smluv, které nebyly platné, soud proto v případě prvé smlouvy žalobě vyhověl co do částky 4 647 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný uhradil zapůjčiteli částku 12 353 Kč, v případě druhé smlouvy soud žalobě vyhověl co do částky 10 086 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný zapůjčiteli uhradil 4 914 Kč, přičemž v případě neplatných smluv nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšnější a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.