20 C 48/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu nám. příjmení ulice a číslo , PSČ obec bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 173 356,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 43 511 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 129 845,50 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 985,34 Kč za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 60 513 Kč za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 11. 12. 2020 ve znění podání žalobkyně ze dne 8. 5. 2021 se tato domáhala po žalovaném zaplacení částky 173 356,50 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 73 496,34 Kč za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení a dále dle petitu podané žaloby se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 60 513 Kč, rovněž za dobu od 4. 12. 2020 do zaplacení, kdy v rámci podané žaloby tento nárok žalobkyně označila jako zbývající část inkasní služby ve výši 14 214 Kč a jako zbývající část doplňkové služby Podpora (viz dále), vše z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému osobou žalobkyně.

2. Žalovaný se k podané žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil, nařízeného jednání se bez jakékoliv omluvy nezúčastnil.

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 3. 6. 2020 uzavřela žalobkyně se žalovaným prostřednictvím prostředků dálkové komunikace formulářovou smlouvu o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytla částku 50 000 Kč s tím, že částka 10 000 Kč byla započtena na účelně vynaložené náklady žalobkyně spojené s vyřízením úvěru, částka 30 050 Kč pak byla započítána na pohledávku žalobkyně za žalovaným z titulu jiného poskytnutého a nesplaceného úvěru a částka 9 950 Kč pak byla vyplacena na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet], což takto i žalobkyně, dle potvrzení a výpisů z účtu, realizovala. Poskytnutou částku se dle uzavřené smlouvy zavázal žalovaný splatit v rámci 72 měsíčních splátek po 1 286 Kč, každá taková splátka sestávala ze splátky jistiny a úroků (ve výši 23 % ročně), celkem tak měl žalovaný uhradit celkovou částku 92 603 Kč Součástí smlouvy o úvěru, jako její přílohy, učinily strany smlouvu o inkasní službě, podle které se po dobu trvání úvěru žalovaný zavázal hradit žalobkyni částku 206 Kč měsíčně, odpovídající nákladům inkasní služby, celkem měl takto uhradit žalobkyni částku 14 832 Kč, přičemž se současně zavázal u své příslušné banky zřídit inkaso k účtu. Dále strany smlouvy učinily její součástí jako další přílohu smlouvu o zřízení doplňkové služby Podpora, podle které se žalovaný zavázal po celou dobu trvání úvěrového vztahu hradit žalobkyni částku 671 Kč měsíčně, a to pro účely možnosti požádat o odklad 3 splátek úvěru a možnosti přerušení splácení na dobu až 9 měsíců, celkem měl takto uhradit žalobkyni 48 312 Kč. Žalovaný měl takto, dle splátkového kalendáře, hradit žalobkyni celkovou měsíční platbu ve výši 2 163 Kč a v případě řádné úhrady všech 72 plateb měl žalobkyni uhradit celkovou částku ve výši 155 736 Kč. Součástí obou smluv, týkajících se doplňkových služeb, je ustanovení, podle kterého v případě, že se z důvodu prodlení stane úvěr splatným najednou, je žalovaný povinen uhradit žalobkyni zbývající a doposud neuhrazenou část plateb na obou doplňkových službách. Formulářová smlouva o úvěru obsahuje také ujednání o tom, že v případě prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky má žalobkyně nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, v případě zesplatnění jistiny poskytnutého úvěru pak nárok na jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % zůstatku jistiny, nejvýše však 200 000 Kč, konečně pak z této formulářové smlouvy vychází povinnost žalovaného v případě prodlení s úhradou splátky zaplatit žalobkyni za 1. upomínku částku 300 Kč a za 2. upomínku částku 500 Kč. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že uhradil toliko 3 splátky v celkové výši 6 489 Kč, z upomínky ze dne 20. 9. 2020 vyplývá, že žalovaný byl vyzýván k úhradě splátky splatné do 15. 9. 2020 stejně jako v případě upomínky ze dne 5. 10. 2020, z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně zesplatnila úvěr dle dopisu adresovaného žalovanému a datovaného dnem 21. 10. 2020. Pokud žalobkyně následně v rámci podané žaloby dluh žalovaného, odpovídající žalované částce 173 356,50 Kč, vyčíslila tak, že po započítání uhrazených splátek v celkové výši 6 489 Kč sestává ze zbývající části jistiny úvěru ve výši 48 997,56 Kč, ze zbývající části úroků ve výši 39 747,16 Kč, ze zbývající části inkasní služby ve výši 14 214 Kč (69 plateb po 206 Kč), ze zbývající části doplňkové služby Podpora ve výši 46 299 Kč (69 plateb po 671 Kč), z nákladů za upomínání ve výši 800 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 24 498,78 Kč, pak ani toto žalovaný nezpochybňoval. Součástí uvedeného zesplatňovacího dopisu ze dne 21. 10. 2020 je i upozornění žalovaného, že v případě dobrovolného uhrazení vyčísleného nároku se bude tohoto žalobkyně domáhat v rámci soudního řízení.

4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nutno konstatovat, že uvedená smlouva včetně příloh je velmi obsáhlá při popisu jednotlivých práv a povinností stran, což jí v určitém smyslu činí nepřehlednou. Soud při jejím hodnocení vycházel z předpokladu, že takovou smlouvu včetně příloh je nutno hodnotit jako jeden celek, z uvedených pak vyplývá, že žalovanému byla fakticky poskytnuta částka 40 000 Kč, během 6 roků měl žalovaný žalobkyni uhradit celkem 155 736 Kč, a to včetně úhrad za sjednané služby – inkasní službu a doplňkovou službu Podpora, tedy bezmála čtyřnásobek fakticky poskytnuté jistiny. Ke koncepci samotné smlouvy a zmíněných doplňkových služeb považuje soud za potřebné uvést, že tyto služby byly dle uzavřené smlouvy vymahatelné i v případě, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním splátek a tyto splátky nehradil, přičemž se však mělo jednat o služby, které měly žalobkyni nahradit náklady spojené s inkasem splátek z účtu žalovaného, a to i v době, kdy již takové splátky nebyly realizovány, obdobně pak o služby umožňující žalovanému v případě přechodné platební neschopnosti posunout (oddálit) splatnost jednotlivých splátek, rovněž v době, kdy již žádné splátky nebyly, a objektivně ani být nemohly, realizovány. Uvedené je tím spíše zřejmé v případě dané věci, kdy žalovanému byla při uzavírání smlouvy dne 3. 6. 2020 poskytnuta částka 40 000 Kč, v rámci zesplatnění úvěru z důvodu prodlení žalovaného pak žalobkyně, a to po uplynutí necelých 5 měsíců od uzavření smlouvy, vymáhala po žalovaném výše popsanou částku, obdobnou pak i v rámci podané žaloby. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, tím spíše v případě prodlení žalovaného s úhradou splátek, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. Takto má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, v případě částky 50 000 Kč žalovaný nezpochybňoval žalobní tvrzení o tom, že na splátkách uhradil toliko 6 489 Kč, soud proto přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky 43 511 Kč s úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.