20 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 55 077,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 12. 3. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 39 077,20 Kč s úroky ve výši 14 835,11 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 36 405,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 11. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 077,20 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 405,28 Kč za dobu od 12. 3. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 6 133,55 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 36 405,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 36 405,28 Kč za dobu od 17. 9. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 14 835,11 Kč a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 36 405,28 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 16. 3. 2017 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 55 000 Kč, kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 13 479 Kč, s poplatkem za„ zpracování a doručení a flexibilní splácení“ ve výši 12 710 Kč a s poplatkem za„ administrativní činnost a komfortní splácení“ ve výši 17 650 Kč v 17 měsíčních splátkách po 5 492 Kč spolu s 18. splátkou ve výši 5 475 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 98 839 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 16. 9. 2018. Žalovaný splátky řádně nehradil, poslední splátku zaplatil dne 17. 10. 2017, následně na svém dluhu ještě částečně plnil tak, že na splátkách uhradil celkem 39 000 Kč, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 36 405,28 Kč a části dlužného poplatku ve výši 18 671,92 Kč, tedy celkem ve výši 55 077,20 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 14. 7. 2020.

5. Právní vztah mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež má být žalovaným zapůjčiteli zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené celkovou částkou 13 479 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky, a to ve výši 12 710 Kč a 17 650 Kč z titulů tak, jak uvedeno shora. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli v rámci 18 měsíčních splátek jistinu navýšenou o více než 79 %, a to za období 1,5 roku, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do částky 16 000 Kč s úrokem z prodlení, když žalovaný na splátkách uhradil částku 39 000 Kč a v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.