Okresní soud v Chebu · Rozsudek

20 C 57/2021

č. j. 20 C 57/2021-15

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2021-05-28 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:OSCH:2021:20.C.57.2021.2

Strojový souhrn generováno LLM

Okresní soud v Chebu rozhodl ve prospěch žalobkyně o výši 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně za dobu od 27. srpna 2017 do zaplacení. Soud považoval smlouvu o zápůjčce za neplatnou, protože obsahovala zjevně nevyvážené podmínky v neprospěch spotřebitele. Základem byla výše úroků a poplatků, která přesahovala přiměřenost a porušovala zásadu dobrých mravů podle § 580 o. z. Soud proto zamítl žalobu ve výši 11 840 Kč a příslušných úroků, protože žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení. Náklady řízení nebyly náhradně přiznány žádnému účastníkovi.

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 23 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 27. 8. 2017 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 840 Kč s úroky ve výši 8 844,92 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 1. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 840 Kč s úroky za dobu od 20. 8. 2017 do 6. 12. 2019 8 844,92 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 27. 8. 2017 do 6. 12. 2019 ve výši 2 976,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, vše z titulu nesplacené zápůjčky, poskytnuté žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – společností právnická osoba, IČO (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne 9. 7. 2016, jenž následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 9. 7. 2016 uzavřel postupitel se žalovaným„ smlouvu o půjčce“, podle níž žalovanému poskytl částku 16 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 11 840 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 2 240 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 3 200 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 400 Kč, v 58 týdenních splátkách po 480 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 27 840 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil toliko 4 000 Kč, poslední splátku dle žalobních tvrzení žalovaný uhradil dne 25. 8. 2016. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dluží na jistině částku 16 000 Kč, na poplatku částku 7 840 Kč a úroky a úrok z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

5. Právní vztah mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným postupiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, ve shodě s tímto a dále může konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 2 240 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – dalších poplatků. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit postupiteli v rámci cca jednoho roku jistinu navýšenou o 74 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný převzal částku 16 000 Kč a uhradila 4 000 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílové částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněného poplatku včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.