20 C 6/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 23 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 9. 3. 2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč s úroky ve výši 1 903,64 Kč a s úroky ve výši 19,31 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 25. 9. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 9. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném (v žalobě nesprávně uvedeném jako [jméno] [titul]) zaplacení částky 23 000 Kč s úroky za dobu od 2. 3. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 1 903,64 Kč, s úroky ve výši 19,31 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 9. 3. 2019 do 29. 11. 2019 ve výši 936,54 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 000 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, vše z titulu nesplaceného úvěru, poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – [právnická osoba] [anonymizováno] International, [anonymizováno], [IČO] (dále jen„ postupitel“) na základě smlouvy ze dne 5. 1. 2018, jenž následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále označených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 5. 1. 2018 uzavřel postupitel se žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytl částku 13 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 10 400 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 2 600 Kč, z administrativního poplatku ve výši 2 600 Kč a z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 23 400 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 400 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 17. 1. 2018. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 30. 4. 2020.

5. Právní vztah mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah vzniknuvší na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu. Popsaná smlouva je výlučně smlouvou formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši poskytnuté částky, o výši a sestavě částek, které měl žalovaný uhradit. Nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkající se obdobné věci, ve shodě s tímto a dále může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 2 600 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 60 týdenních splátek měl žalovaný splatit jistinu navýšenou o dalších 80 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám postupitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 206,15 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má po postoupení pohledávky žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud postupitel poskytl žalovanému částku 13 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 400 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 12 600 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.