20 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 18 239,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 13. 8. 2020 do 11. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částky ve výši 1 008,91 Kč, ve výši 13 617,73 Kč, ve výši 4 230,69 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 25. 11. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 008,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 008,91 Kč za dobu od 13. 8. 2020 do 11. 6. 2021 v kapitalizované výši 956,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, částky 13 617,73 Kč a částky 4 230,69 Kč, vše z titulu pohledávky společnosti právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ úvěrující“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplaceného úvěru, poskytnutého úvěrujícím žalovanému, když pohledávka úvěrujícího byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 o. s. ř. a který nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že dne 12. 6. 2019 uzavřel úvěrující se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru číslo podle níž žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal úvěrujícímu splatit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč s náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s úhradou za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem tak měl úvěrujícímu uhradit částku 27 888 Kč s tím, že poslední splátka měla být žalovaným uhrazena do 12. 8. 2020 Součástí smlouvy jsou rovněž formulářová ujednání o tom, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je žalovaný povinen uhradit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na splátkách uhradil toliko 2 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným úvěrující postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což úvěrující žalovanému oznámil podáním ze dne 5. 8. 2021. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě jeho závazku výzvou datovanou dnem 18. 10. 2021.

4. Právní vztah mezi úvěrujícím a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vycházející z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí a obdobné právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 444 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit, zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 14 měsíčních splátek měl žalovaný splatit jistinu navýšenou o více než 85 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám úvěrující roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 272,44 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má po postoupení pohledávky žalobkyně toliko právo na vydání toho, co úvěrující sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud úvěrující poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 2 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu tak, jak žalobkyně požadovala, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však soud žádných nákladů řízení neshledal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného. Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.