20 C 6/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 18 239,60 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 13. 8. 2020 do 11. 6. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částky ve výši 1 008,91 Kč, ve výši 13 617,73 Kč, ve výši 4 230,69 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 25. 11. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 25. 11. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 008,91 Kč s úrokem z prodlení z částky 14 008,91 Kč za dobu od 13. 8. 2020 do 11. 6. 2021 v kapitalizované výši 956,25 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 008,91 Kč za dobu od 20. 7. 2021 do zaplacení, částky 13 617,73 Kč a částky 4 230,69 Kč, vše z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ úvěrující“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplaceného úvěru, poskytnutého úvěrujícím žalovanému, když pohledávka úvěrujícího byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 o. s. ř. a který nevyvracel žalobní tvrzení, zjistil soud ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků skutkový stav spočívající v tom, že dne 12. 6. 2019 uzavřel úvěrující se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o úvěru [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 15 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal úvěrujícímu splatit spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 1 444 Kč, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč s náklady za vyhodnocení úvěru ve výši 1 394 Kč a s úhradou za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti ve výši 2 700 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, celkem tak měl úvěrujícímu uhradit částku 27 888 Kč s tím, že poslední splátka měla být žalovaným uhrazena do 12. 8. 2020 Součástí smlouvy jsou rovněž formulářová ujednání o tom, že v případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky je žalovaný povinen uhradit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na splátkách uhradil toliko 2 000 Kč. Svoji pohledávku za žalovaným úvěrující postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 7. 2021, což úvěrující žalovanému oznámil podáním ze dne 5. 8. 2021. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného k dobrovolné úhradě jeho závazku výzvou datovanou dnem 18. 10. 2021.

4. Právní vztah mezi úvěrujícím a žalovaným by bylo namístě posoudit jako právní vztah vycházející z uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky vč. nákladů za vedení úvěrového účtu. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši úvěru, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným zaplacena a o výši a počtu měsíčních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí a obdobné právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 444 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit, zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 14 měsíčních splátek měl žalovaný splatit jistinu navýšenou o více než 85 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám úvěrující roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 272,44 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má po postoupení pohledávky žalobkyně toliko právo na vydání toho, co úvěrující sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud úvěrující poskytl žalovanému částku 15 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 2 000 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 13 000 Kč s úrokem z prodlení za dobu tak, jak žalobkyně požadovala, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však soud žádných nákladů řízení neshledal.