20 C 7/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D. sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení částky 2 719,55 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 719,55 Kč s úroky ve výši 453,29 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 2 719,55 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 153,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 719,55 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení, se zcela zamítá.

II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Vzhledem k tomu, že proti tomuto rozsudku podle § 202 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) není odvolání přípustné, v odůvodnění rozsudku soud uvede předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci (§ 157 odst. 4 o. s. ř.).

2. Žalobou podanou dne 10. 12. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 2 719,55 Kč s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 3 780,07 Kč za dobu od 25. 12. 2017 do 16. 7. 2021 v kapitalizované výši 453,29 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 2 719,55 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení z částky 3 780,07 Kč za dobu od 25. 12. 2017 do 15. 1. 2021 v kapitalizované výši 153,85 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 719,55 Kč za dobu od 17. 7. 2021 do zaplacení, vše z titulu pohledávky společnosti právnická osoba, IČO (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a o. s. ř..

4. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav, odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 13. 11. 2016 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o půjčce číslo podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal zapůjčiteli splatit spolu s úroky ve výši 23,72 % ročně v kapitalizované výši 1 400 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a spolu s pojištěním ve výši 290 Kč, v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 17 690 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 24. 12. 2017. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení před postoupením pohledávky toliko 12 700 Kč a po postoupení toliko 6 000 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 15. 11. 2019, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním ze dne 12. 2. 2021. Pokud žalobkyně ke dni sepisu žaloby vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 2 719,55 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 13. 5. 2021.

6. Právní vztah mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože samotná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, z rozsudků téhož soudu ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí a obdobné právní kvalifikace, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné byly v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 400 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do tzv. poplatku zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit zapůjčiteli v rámci 58 týdenních splátek jistinu navýšenou o téměř 77 %, což byla výše, které se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 75,72 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud zapůjčitel poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 18 700 Kč, soud žalobu zcela zamítl, když v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu čehokoliv jiného než poskytnuté jistiny.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci úspěšný a měl by právo na náhradu nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné.