20 C 84/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně , PSČ obec proti žalované: osobní údaje žalované hlášená k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 15 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 8 180 Kč s úrokem z prodlení za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 26. 4. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 15 180 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 2. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalované osobou žalobkyně.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalované, kterou rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a která v žádném směru nevyvracela žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 8. 12. 2018 uzavřela žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 10 000 Kč s tím, že tuto částku spolu s úroky ve výši 70,98 % v kapitalizované výši 1 980 Kč, s poplatkem za zpracování a doručení úvěru ve výši 3 000 Kč a spolu s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč žalovaná žalobkyni splatí v 60 týdenních splátkách po 303 Kč, kdy první splátka byla splatná ke dni 15. 12. 2018, celkem tak měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 18 180 Kč. Žalovaná nevyvracela žalobní tvrzení o tom, že splátky pravidelně nehradila a na těchto uhradila toliko 3 000 Kč, dle smluvních podmínek v případě prodlení žalované s úhradou splátky úvěru mohla žalobkyně zbývající část nesplaceného úvěru tzv. zesplatnit a požadovat jeho uhrazení najednou, což učinila, před podáním žaloby vyzvala žalovanou k úhradě předžalobní výzvou ze dne 25. 11. 2020.

4. Právní vztah mezi žalobkyní a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (žalobkyně jako úvěrujícího a žalované jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši poskytnuté částky, o celkové částce, jež má být žalovanou splacena včetně toho, z jakých jednotlivých položek tato sestává a jakými týdenními splátkami se tak má stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou relativně transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, týkající se obdobné věci, jakož i z další judikatury Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího, který opakovaně ve vícero věcech judikoval, že pokud byly sjednány úroky ve výši 166,92 %, 134,21 %, 88,12 % apod., obdobně v případě roční procentní sazby nákladů úvěru, pokud byla takto sjednána neúměrně vysoká, je v rozporu s dobrými mravy a takto může způsobovat absolutní neplatnost celé úvěrové smlouvy (např. rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či rozsudek ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66), takto může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené celkovou částkou 1 980 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky ke splatnosti zahrnuty další částky ve výši 3 000 Kč a 3 200 Kč tak, jak uvedeno shora. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaná měla v souhrnu uhradit úvěrujícímu v rámci 60 týdenních splátek jistinu navýšenou o dalších více než 81 %, a to za období krátce přesahující období 1 roku, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry; ostatně ze samotné smlouvy vychází, že výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) úvěru činila 212,77 % Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalované výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalované. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobkyni vyhověl co do částky 7 000 Kč s úrokem z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou realizované splátky započítávat na úhradu čehokoliv jiného, než na úhradu poskytnuté jistiny úvěru. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaná sice byla ve věci více úspěšná a měla by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.