20 C 88/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 14 880 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 1 303,56 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 29. 8. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč a částku 4 880 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 360 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 26. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč s úrokem z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora pod bodem I. výrokové části tohoto rozsudku, dále úroků ve výši 2 300 Kč, nákladů za upomínání ve smluvně sjednané výši 2 x 50 Kč, celkem 2 400 Kč a smluvní pokuty ve výši 4 880 Kč, vše z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), jenž následně svojí pohledávku za žalovaným smluvně postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále popsaných písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 10. 12. 2018 ve znění smlouvy o úvěru ze dne 5. 3. 2019 poskytl postupitel žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet], úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit do 30 dnů spolu úroky ve výši 2 300 Kč, součástí smlouvy bylo ujednání o tom, že v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnuté částky je tento povinen uhradit postupiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, v případě upomínání žalované o zaplacení dlužné částky postupitelem se pak tento mohl domáhat uhrazení částky 50 Kč za každou zaslanou písemnou upomínku. Žalovaný nevyvracel žalobní tvrzení o tom, že na svém dluhu postupiteli ničeho neuhradil, stejně tak ani žalobkyni za situace, kdy postupitel postoupil svojí pohledávku za žalovaným osobě žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 19. 8. 2020, což postupitel žalovanému oznámil sdělením ze dne 8. 9. 2020. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě jejího dluhu výzvou ze dne 9. 3. 2021.

4. Právní vztah mezi postupitelem a žalovaný by bylo namístě posoudit jako právní vztah vzniklý na základě uzavřené smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako úvěrujícího a žalovaného jako úvěrovaného), pak z těchto ustanovení by rovněž vycházela povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s příslušenstvím pohledávky. Nadepsaný soud vychází z toho, že smluvní ujednání je nutno posuzovat jako celek, je pak zřejmé, že v případě poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč měl žalovaný primárně uhradit v době 30 dnů jistinu navýšenou o 2 300 Kč, což odpovídá i dle samotného vyčíslení v rámci smlouvy úrokové sazbě 279,83 % ročně a roční procentní sazbě nákladů (RPSN) v rozsahu 1 163,30 %, což jsou výše, které se naprosto vymykaly výši nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě takto uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem (srov. rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017–77 či rozsudky Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84, popř. rozsudek ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66). V souhrnu tak soud popsanou smlouvu, ve směru k žalovanému a tím spíše i s ohledem na sjednanou smluvní pokutu v případě prodlení žalovaného s úhradou poskytnutého úvěru s příslušenstvím hodnotí jako smlouvu ve vztahu k žalovanému jako smlouvu výrazně nevýhodnou, tuto smlouvu proto soud posoudil jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co postupitel jako úvěrující sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto žalobě vyhověl co do částky poskytnuté jistiny ve výši 10 000 Kč s úrokem z prodlení, počítaným dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, neboť na základě neplatné smlouvy nemá žalobkyně právo na úhradu poplatku, smluvní pokuty či dalšího příslušenství.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142a odst. 1 o. s. ř. účinného ke dni zahájení řízení, podle tohoto žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Pokud žalobkyně popsaný zákonný požadavek splnila (viz výše), pak výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V případě, že by měla žalobkyně ve věci plný úspěch, měla by právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem, kde podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o typicky žalobu formulářového typu, kterých i u nadepsaného soudu žalobkyně podala podstatné množství a tyto se odlišují toliko identifikací žalovaných osob a stručným popisem vzniku postoupené pohledávky, by činila odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) 3 x 300 Kč, za uvedené 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 5 cit. vyhlášky by zástupci žalobkyně náležela náhrada ve výši dalších 3 x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku spolu s DPH ve výši 21 %. Byla-li vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby žalobkyně v této části neúspěšná, při poměru úspěch – neúspěch 58 %: 42 % bylo žalobkyni přiznáno právo na náhradu nákladů řízení odpovídajících rozdílovým 16 % nákladům žalobkyní požadovaných. O místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto § 149 odst. 1 o. s. ř.