20 C 92/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Robertem Plášilem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášený k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení částky 15 477,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z uvedené částky za dobu od 4. 10. 2018 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 077,27 Kč s úroky ve výši 489,46 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 557,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 30. 3. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 30. 3. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 477,27 Kč s úrokem z prodlení z částky 8 557,80 Kč za dobu od 4. 10. 2018 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 1 014,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8 557,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 557,80 Kč za dobu od 11. 11. 2019 do 20. 1. 2020 v kapitalizované výši 489,46 Kč a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 557,80 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu pohledávky společnosti [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ zapůjčitel“) za žalovaným, vzniklé na základě nesplacené zápůjčky žalovaným, když pohledávka zapůjčitele byla následně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, při splnění podmínek bylo ve věci rozhodnuto bez jednání podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud pak za popsané procesní pasivity žalovaného, kterého rovněž ve smyslu § 101 odst. 1 o. s. ř. tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení, ze žalobkyní předložených a dále uvedených písemných důkazních prostředků zjistil skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 16. 9. 2018 uzavřel zapůjčitel se žalovaným smlouvu nazvanou jako smlouva o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 9 000 Kč, kterou se tento zavázal zapůjčiteli splatit spolu s poplatkem za zápůjčku, sestávajícího z úroků ve výši 29 % ročně v kapitalizované výši 1 610 Kč, z poplatku za„ zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení“ ve výši 3 812 Kč a z poplatku za„ vedení zákaznického účtu a komfortní splácení“ ve výši 2 653 Kč v 59 týdenních splátkách po 285 Kč spolu s 60. splátkou ve výši 260 Kč, celkem tak měl zapůjčiteli uhradit částku 17 075 Kč s tím, že poslední splátka byla stanovena na den 10. 11. 2019. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto uhradil dle žalobních tvrzení toliko 600 Kč, poslední splátku pak uhradil dne 26. 9. 2018, svoji pohledávku za žalovaným zapůjčitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což zapůjčitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně ve shodě s výstupem zapůjčitele ke dni postoupení pohledávky zapůjčitele vyčíslila a tvrdila, že dluh žalovaného odpovídá části jistiny poskytnuté částky ve výši 8 557,80 Kč a části dlužného poplatku za zápůjčku ve výši 6 919,47 Kč, tedy celkem ve výši 15 477,27 Kč, pak ani toto žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 28. 1. 2021.

5. Právní vztah mezi zapůjčitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), pak z těchto ustanovení rovněž vychází povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši zápůjčky, o výši a sestavě poplatku za zápůjčku, o celkové částce, jež měla být žalovaným zapůjčiteli zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, nadepsaný soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z rozsudků Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 5. 2021, č. j. 64 Co 101/2021-87, ze dne 24. 2. 2021, č. j. 25 Co 27/2021-124, ze dne 6. 1. 2021, č. j. 25 Co 360/2020-84 či z rozsudku ze dne 16. 9. 2020, č. j. 25 Co 209/2020-66, týkajících se obdobných věcí, ve shodě s těmito a dále může soud konstatovat, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 610 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do celkové částky, kterou měl žalovaný uhradit, zahrnuty další částky tak, jak popsáno výše s tím, že v rámci 60 týdenních splátek měl žalovaný splatit jistinu navýšenou o více než 89 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace půjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry. Ostatně sám zapůjčitel roční procentní sazbu nákladů kvantifikoval výší 243,85 %. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o typickou smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve směru k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ust. § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou a v návaznosti ust. § 588 o. z. potud, že k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, totiž zde osoby žalovaného. V takovém případě má po postoupení pohledávky žalobkyně toliko právo na vydání toho, co zapůjčitel sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Pokud zapůjčitel poskytl žalovanému částku 9 000 Kč a žalovaný na svém dluhu uhradil 600 Kč, soud žalobě vyhověl co do rozdílové částky 8 400 Kč s úrokem z prodlení, přičemž v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., žalovaný sice byl ve věci více úspěšný a měl by právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádných nákladů řízení nebylo shledáno.