28 C 111/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa, PSČ obec a číslo zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k trvalému pobytu ulice a číslo, PSČ obec o zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 510 Kč za dobu od 7. 2. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupkyně žalobkyně částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 510 Kč s úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalovaného na jízdném a přirážce k jízdnému při použití prostředku hromadné dopravy právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba anonymizováno územní celek, anonymizováno, IČO, žalovaným bez platného jízdního dokladu, kdy právní předchůdkyně žalobkyně následně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Podle ust. § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle ust. § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně, právnická osoba podnik města Jihlavy, a.s., IČO, je provozovatelem městské hromadné dopravy, autobusové a trolejbusové, ve městě obec. Dne 22. 1. 2019 v 8.38 hodin na lince autobusu 12 ve voze číslo se při prováděné kontrole ve směru jízdy část obce (v místě kontroly BOSCH odbočka) žalovaný neprokázal přepravnímu kontrolorovi při použití prostředku hromadné dopravy provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně platným jízdním dokladem. Žalovaný přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč a ani jízdné ve výši 10 Kč dle platného tarifu (Tarifu jízdného MHD v obec) při přepravní kontrole nezaplatil, kdy splatnost pohledávky nastala patnáctým dnem od sepsání Zápisu o provedené přepravní kontrole číslo z jehož obsahu a z přílohy vyplývají skutečnosti o provedené přepravní kontrole. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2020, žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne 12. 2. 2021, kterým byl zároveň vyzván k dobrovolnému splnění jeho dluhu před podáním žaloby. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

5. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že použitím dopravního prostředku provozovaného právní předchůdkyní žalobkyně žalovaným došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy o přepravě podle ust. § 2550 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), čímž vznikla žalovanému povinnost uhradit jízdné právní předchůdkyni žalobkyni, která se zavázala žalovaného přepravit. Ust. § 2551 o. z., výslovně odkazuje na podrobnou úpravu vzájemných práv a povinností, týkajících se právního vztahu mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, uskutečněnou v přepravních řádech. Uzavřením přepravní smlouvy přistoupil žalovaný ve smyslu ustanovení ust. § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, na smluvní přepravní podmínky vyhlášené právní předchůdkyní žalobkyně jako dopravcem. Povinnost cestujícího prokázat se na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem je stanovena v ust. § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, oprávnění provozovatele hromadné dopravy uložit cestujícímu přirážku k jízdnému v případě, že se tento neprokáže platným jízdním dokladem (včetně odpovídající výše úhrady) a maximální výše přirážky jsou stanoveny v odst. 1 písm. c) a odst. 3 téhož ustanovení. V článku 3 Smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně je stanovena povinnost cestujícího mít platný jízdní doklad, dle článku 9 Smluvních přepravních podmínek právní předchůdkyně žalobkyně činí výše přirážky 1 500 Kč; dle těchto smluvních přepravních podmínek je právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna provádět kontrolu jejich dodržování.

6. Ze shora uvedených zjištěných skutečností a právními předpisy stanovených práv a povinností vyplývá povinnost žalovaného uhradit žalobkyni, kterou bylo prokázáno, že je v důsledku postoupení pohledávky osobou oprávněnou z této pohledávky včetně příslušenství, z titulu uzavřené smlouvy o přepravě osob mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, neuhrazené jízdné, které činí dle Tarifu jízdného MHD v obec 10 Kč, z důvodu neprokázání se platným jízdním dokladem i přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, odpovídající Smluvním přepravním podmínkám právní předchůdkyně žalobkyně a odpovídající zákonem stanovenému limitu. Tím, že žalovaný dluh neuhradil ke dni splatnosti, dostal se následujícím dnem do prodlení s plněním peněžitého dluhu, je tudíž důvodný i nárok žalobkyně žádat po žalovaném úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o. z. Výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Soud shledal žalobu důvodnou, proto jí zcela vyhověl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla plný úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátkou. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) 3x 200 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokátka je registrována jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li povinná osoba dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může osoba oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.