28 C 152/2022

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 251,23 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 2. 1. 2021 do 30. 12. 2021 a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 15. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 290,23 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 4 478 Kč a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 20. 5. 2022 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 478 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 20. 12. 2020 do 30. 12. 2021 ve výši 423,80 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 000 Kč za dobu od 15. 1. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč a částky 251,23 Kč, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně – právnická osoba credit s.r.o., IČO .

2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že na základě žádosti žalovaného o úvěr mu byl na jím uvedenou e-mailovou adresu právní předchůdkyní žalobkyně, právnická osoba credit s.r.o., IČO , zaslán návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou podepsal autorizačním kódem, který obdržel formou SMS zprávy, tímto došlo dne 19. 11. 2020 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala žalovanému do tří dnů od uzavření smlouvy poskytnout úvěr ve výši 5 000 Kč, kdy tuto částku předchůdkyně žalobkyně poukázala žalovanému bezhotovostně na účet žalovaného dne 19. 11. 2020, což bylo prokázáno potvrzením o platbě právnická osoba Poskytnutou částku ve výši 5 000 Kč se žalovaný zavázal splatit do 19. 12. 2020 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, který při řádném splacení do 19. 12. 2020 činil 1 015,02 Kč, při překročení doby splatnosti 2 178 Kč; zápůjční úroková sazba činila 36 % ročně, úrok činil 147,95 Kč, roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 1173,44 %, v článku VIII. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky s limitací v tomto ustanovení uvedené, rovněž byla sjednána úhrada nákladů v případě opožděných plateb (za upomínání dle sazebníku ve smlouvě), jak bylo zjištěno z úvěrové smlouvy a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaný svůj závazek řádně do 19. 12. 2020 nesplatil, kdy upomínkou ze dne 29. 12. 2020 byl vyzván k zaplacení dlužné částky s příslušenstvím do tří dnů, tedy do 1. 1. 2021. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2021 ve znění Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 1. 2022, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2022, kterým byl zároveň vyzván k úhradě svého dluhu. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný dlužil žalobkyni ke dni podání žaloby jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2 178 Kč, smluvní úrok za dobu od 20. 12. 2020 do 20. 12. 2021 ve výši 1 800 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 500 Kč, smluvní pokutu ve výši 251,23 Kč, náklady spojené s vymáháním pohledávky včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za dobu od 20. 12. 2020 do 30. 12. 2021 ve výši 423,80 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 5 000 Kč za dobu od 15. 1. 2022 do zaplacení, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 12. 4. 2022.

6. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na obsah smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy úvěrující se zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité výše, a úvěrovaný se zavazuje vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu se sjednanou částkou za poskytnutí úvěru. Předmětnou smlouvu je však nutno hodnotit jako celek, kdy je nutno poukázat na skutečnost, že za poskytnutí úvěru ve výši 5 000 Kč při splatnosti 30 dní se žalovaný zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku navýšenou o 1 015,02 Kč, resp. 2 178 Kč, rovněž sjednaný úrok, přičemž i RPSN byla vyčíslena na 1 173,44 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů půjček či úvěrů, za jaké i v době poskytnutí úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Soud poukazuje rovněž i na ujednání o smluvní pokutě obsažené ve smlouvě.

7. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalovanému jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V takovém případě má žalobkyně, kterou bylo prokázáno, že je v důsledku postoupení pohledávky osobou oprávněnou z této pohledávky včetně příslušenství, v souladu s ustanovením § 2991 o. z., dle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, přičemž bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, právo pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně plnila na základě smlouvy, která nebyla platná.

8. Pakliže bylo soudem zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč a žalovaný tuto částku neuhradil, vyhověl soud žalobě co do nároku na úhradu částky 5 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení běžícím od počátku prodlení v návaznosti na výzvu právní předchůdkyně žalobkyně k úhradě dluhu ze dne 29. 12. 2020 do tří dnů, tedy za dobu od 2. 1. 2021 do 30. 12. 2021 a dále od 15. 1. 2022 do zaplacení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.