28 C 16/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 63 550,14 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 10. 12. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 34 291,14 Kč s úroky ve výši 2 784,02 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 24 510,81 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 11. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žaloba co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 22 259 Kč s úroky ve výši 4 892,19 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 14 528,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1 412,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 528,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá práva na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 41 291, 14 Kč s úrokem za dobu od 2. 9. 2019 do 20. 1. 2020 z částky 24 510,81 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 2 784,02 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 24 510,81 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 10. 12. 2018 do 20. 1. 2010 ve výši 2 493,97 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 24 510,81 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne 1. 9. 2017 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Dále se podanou žalobou žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 259 Kč s úrokem za dobu od 29. 11. 2018 do 20. 1. 2020 z částky 14 528,87 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 4 892,19 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 14 528,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 28. 12. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 412,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 14 528,87 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne 28. 5. 2017 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků ohledně prvního nároku, kdy se žalobkyně domáhala zaplacení částky 41 291, 14 Kč s příslušenstvím, zjištěn následující skutkový stav. Dne 1. 9. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně (postupitel) se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 38 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 36 345 Kč, sestávající se z úroků v kapitalizované výši 12 524 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 9 696 Kč a z poplatku za administrativní činnost ve výši 14 125 Kč, a to v 24 měsíčních splátkách po 3 098 Kč, poslední splátka činila 3 091 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 74 345 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle nezpochybněných žalobních tvrzení uhradil pouze 31 000 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 10. 11. 2018. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 24 510,81 Kč, na poplatcích částku 16 780,33 Kč, úroky a úrok z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora, pak toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

5. Ohledně druhého žalobou uplatněného nároku byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 28. 5. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně (postupitel) se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 35 959 Kč, sestávající se z úroků v kapitalizované výši 11 028 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 10 490 Kč a z poplatku za administrativní činnost ve výši 14 441 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 80 959 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle nezpochybněných žalobních tvrzení uhradil do postoupení pohledávky celkem 58 700 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 10. 11. 2018. Svoji evidovanou pohledávku za žalovaným ve výši 14 528,87 Kč s příslušenstvím postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020.

7. Shora uvedené smlouvy uzavřené mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, soud vycházel při jejím hodnocení z právního názoru obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77. S odkazem na uvedený právní názor je nutno poukázat na skutečnost, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 12 524 Kč v případě prvního nároku, v případě druhého nároku pak 11 028 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – dalších poplatků. Pokud pak soud posuzoval uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu splácení dva roky v prvém případě a rok a půl v druhém případě jistinu navýšenou o cca 96 % v případě prvního nároku a o cca 80% v případě druhého nároku, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů uvedená v samotné smlouvě činila 106,97 % v případě prvního nároku a 127, 12% v případě druhého nároku. Je nutno poukázat na skutečnost, že v případě uzavřených smluv se jedná o smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva, ve vztahu k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, je nutno hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, v tomto případě žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce postupitele sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Soud proto ohledně prvního nároku za zjištění, že žalovaný převzal částku 38 000 Kč a uhradil 31 000 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 000 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu ohledně tohoto nároku zamítl (výrok II. rozsudku). Ohledně druhého nároku za zjištění, že žalovaný převzal na základě uzavřené smlouvy částku 45 000 Kč a uhradil 58 700 Kč, plnil tak žalovaný ve větším rozsahu než v jakém mu bylo právním předchůdcem žalobkyně plnění poskytnuto, proto byla žaloba v této části zamítnuta, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.