28 C 22/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného hlášen k trvalému pobytu ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 15 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 960 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 20. 12. 2016 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 7 690 Kč s úroky ve výši 7 175,30 Kč a s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 31. 10. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 31. 10. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 15 650 Kč s úrokem za dobu od 13. 12. 2016 do 6. 12. 2019 z částky 10 000 Kč ve výši 23,72 % ročně, který vyčíslila částkou 7 175,30 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 20. 12. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 2 419,47 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 2. 11. 2015 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejímž právním nástupcem v důsledku fúze se stal [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 2. 11. 2015 uzavřel právní předchůdce postupitele se žalovaným smlouvu o zápůjčce, podle níž žalovanému poskytl částku 10 000 Kč, kterou žalovaný převzal v hotovosti při uzavírání smlouvy a kterou se zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 7 400 Kč, sestávající z úroků v kapitalizované výši 1 400 Kč, z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, z poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč a z poplatku za doplňkovou službu životního pojištění ve výši 290 Kč, v 58 týdenních splátkách po 305 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 17 690 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle nezpochybněných žalobních tvrzení uhradil toliko 2 040 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 16. 1. 2016. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 10 000 Kč, na poplatku za administrativní činnost částku 1 877,79 Kč, na poplatku za hotovostní inkaso splátek částku 3 517,21 Kč, na poplatku za doplňkovou službu životní pojištění částku 255 Kč a úroky a úrok z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora, pak ani toto žalovaná nevyvracela.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi postupitelem a žalovaným posoudil soud dle formy i obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným právnímu předchůdci postupitele zaplacena a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, soud vycházel při jejím hodnocení mimo jiné z právního názoru obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 1 400 Kč, na straně druhé byly však spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – dalších poplatků. Posuzuje-li pak soud uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci postupitele za dobu o málo přesahující jeden rok jistinu navýšenou o cca 76 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, ostatně i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou kvantifikována v rozsahu 75,72 %. Je nutno poukázat na skutečnost, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. V souhrnu tak soud uzavřenou smlouvu, ve vztahu k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, hodnotí jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, v tomto případě žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce postupitele sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný převzal částku 10 000 Kč a uhradil 2 040 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 7 960 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.