28 C 3/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem hlášen obec a číslo , PSČ obec o zaplacení 3 600 Kč s příslušenstvím a 1 500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 000 Kč za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení a částku 1 500 Kč se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 106 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 23. 12. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 3 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky za dobu od 28. 12. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně a dále smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč za dobu od 28. 12. 2017 do 23. 12. 2020, a to z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 7. 12. 2017 ve výši 3 000 Kč Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku na základě žádosti žalovaného, a to po uzavření předchozí rámcové smlouvy o úvěru uzavřené téhož dne, kdy žalovaný za účelem získání úvěru se registroval na internetových stránkách žalobkyně, za účelem ověření svého bankovního účtu uhradil registrační poplatek ze svého účtu na účet žalobkyně s variabilním symbolem a účelem platby, čímž souhlasil s obchodními podmínkami žalobkyně a došlo k uzavření rámcové smlouvy o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému dne 7. 12. 2017 úvěr ve výši 3 000 Kč se splatností 27. 12. 2017, úroky byly sjednány ve výši 600 Kč. Rovněž byla smlouvou o úvěru sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 procenta denně včetně DPH za každý den zpoždění z nesplacené jistiny úvěry, a to do maximální výše 1 500 Kč. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak ve stanovené lhůtě splatnosti do 27. 12. 2017 poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, žalobce uplatnil nárok na úhradu nesplacené jistiny se zákonným úrokem z prodlení a úhradu smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že dne 7. 12. 2017 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, podle níž žalovanému poskytla částku 3 000 Kč, kterou téhož dne žalovanému zaslala na jeho účet a kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 600 Kč, úroky, kdy doba splatnosti spotřebitelského úvěru byla sjednána do 27. 12. 2017. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (dále jen„ RPSN“) činila 2686,49%, zápůjční úroková sazba činila 365 % p.a. Pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % včetně DPH z nesplacené jistiny za každý den prodlení s horní limitací součinu čísla 0,5 a celkové výše úvěru a úhrada dalších poplatků uvedených v čl. VII. smlouvy o úvěru. Žalovaný nesplatil úvěr řádně a včas, kdy neuhradil žalobkyni žádnou částku. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný ke dni podání žaloby dlužil na jistině částku 3 000 Kč s úroky a úrokem z prodlení a nárokovanou smluvní pokutu, žalovaný nevyvracel.

5. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolnému splnění jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2020.

6. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným by bylo namístě posoudit jako vztah založený uzavřenou smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to s ohledem na obsah smlouvy, kdy úvěrující se zavazuje úvěrovanému poskytnout na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Přestože předmětná smlouva o úvěru, která obsahuje osobní údaje o žalovaném, údaje o výši úvěru, o úrokové sazbě, o splatnosti, úroku z prodlení, smluvní pokutě a dalších poplatků v případě prodlení, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, je nutno poukázat na skutečnost, že jsou sjednány úroky za cca 20 dní ve výši 600 Kč, kdy byly sjednány úhrady dalších částek spojených s prodlením žalovaného se splacením úvěru, a to včetně smluvní pokuty. Pokud soud posuzuje uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl uhradit žalobkyni za dobu cca 20 dní jistinu navýšenou o cca 20%, rovněž i výše roční procentní sazby nákladů na úvěr byla samotnou smlouvou vyčíslena v rozsahu 2686,49 %. V případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud s ohledem na výše uvedené skutečnosti hodnotil předmětnou smlouvu ve vztahu k žalovanému výrazně jako značně nevýhodnou, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, v tomto případě žalovaného. V takovém případě má žalobkyně právo pouze na vydání toho, co žalobkyně sama plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. Pokud bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 3 000 Kč, kdy žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, vyhověl soud žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V daném případě měla žalobkyně ve věci úspěch v rozsahu 58,80 %, žalovaný pak 41,20 %, proto má žalobkyně nárok na náhradu nákladů řízení ve výši rozdílu, tedy 17,60 %, když tato před podáním žaloby rovněž splnila zákonný požadavek zasláním předžalobní upomínky žalovanému. Náklady řízení žalobkyně se sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a nákladů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 ost. 1 vyhl. 254/2015 Sb., tedy 2x paušální náhrady po 100 Kč, celkem náklady řízení žalobkyně činily 600 Kč, přičemž 17,60 % z těchto nákladů činí 106 Kč, kdy tuto částku bylo žalovanému uloženo žalobkyni uhradit.