28 C 30/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení 23 320 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 480 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 22. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 15 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 520 Kč za dobu od 22. 11. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 23 320 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 000 Kč od 22. 11. 2017 do zaplacení ve výši 8,05 % ročně, a to z titulu smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba], [IČO], původním věřitelem, a žalovanou a na základě této smlouvy poskytnutého úvěru, kdy následně pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených důkazních prostředků zjištěn skutkový stav odpovídající žalobním tvrzením a spočívající v tom, že právní předchůdkyně, původní věřitel, uzavřela dne 27. 10. 2016 se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytla žalované v hotovosti bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč. Tento se žalovaná zavázala splácet spolu s úroky ve výši 21 % ročně, spolu s poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 660 Kč, který byl splatný při výplatě úvěru, dále spolu s poplatkem za vyhodnocení úvěru, poplatkem za sjednání úvěru a inkasním poplatkem, tyto činily celkem 15 180 Kč, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 15 840 Kč, celková dlužná částka splatná žalovanou činila 37 840 Kč. Žalovaná se zavázala ke 13 měsíčních splátkám po 2 860 Kč, poslední splátka byla splatná dne 21. 11. 2017. Žalovaná splátky řádně nehradila. Dle tvrzení žalobkyně a z předložené transakční historie bylo soudem zjištěno, že žalovaná uhradila celkem toliko 14 520 Kč. Tvrzení žalobkyně o výši dluhu a jeho specifikaci žalovaná nerozporovala. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO] Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 11. 12. 2019 byla pohledávka za žalovanou společností [právnická osoba] postoupena žalobkyni.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k dobrovolné úhradě jejího dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020.

5. Soud dospěl k závěru, že právní vztah mezi původním věřitelem, právní předchůdkyní žalobkyně, a žalovanou by bylo namístě posoudit jako právní vztah založený smlouvou o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti účastníků smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky včetně nákladů spotřebitelského úvěru. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do tohoto byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši úvěru, o výši celkových nákladů a celkové částce k úhradě, výši a počtu měsíčních splátek. Uvedená roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 187,6%. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, kdy tento soud v jiném řízení v obdobné věci konstatoval, že pokud úroky a poplatek za poskytnutí peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny poskytnuté částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny 22 000 Kč činily uvedené náklady spotřebitelského úvěru pro spotřebitele, které se žalovaná zavázala uhradit, celkem 15 840 Kč, kdy žalovaná měla původnímu věřiteli za dobu 13 měsíců uhradit jistinu navýšenou o 72 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazby nákladů půjček či úvěrů, za jaké v době uzavření smlouvy byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské půjčky a úvěry. Ve shodě s uvedeným názorem odvolacího soudu, který v předmětné věci dospěl k závěru, že v daném případě se jednalo o dvoustranný právní úkon absolutně neplatný pro rozpor s dobrými mravy, ke stejnému závěru dospěl soud i v této věci.

6. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud při hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodnou, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované.

7. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. S ohledem na uvedená skutková zjištění soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z titulu bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně, původní věřitel, poskytla žalované částku 22 000 Kč, kdy žalovaná uhradila částku 14 520 Kč, žalobě bylo tedy vyhověno co do rozdílu uvedených částek, ve výši 7 480 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy není možné žalovanou uhrazené částky započítávat na úhradu jiných nároků, nežli na úhradu jistiny. Žalované bylo plněno bez právního důvodu, na její straně došlo přijetím tohoto plnění ke vzniku bezdůvodného obohacení, které je povinna vydat ochuzenému, s ohledem na postoupení pohledávky je tímto oprávněným žalobkyně, která má právo žádat po žalované rovněž úrok z prodlení dle § 1968 a násl. o.z.; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.