28 C 34/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 248,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z uvedené částky za dobu od 23. 1. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 11 048,20 Kč s úroky ve výši 3 261,08 Kč a s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 800,51 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 11. 2020 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 11. 2020 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 248, 20 Kč s úrokem za dobu od 18. 10. 2018 do 20. 1. 2020 z částky 8 800,51 Kč ve výši 29 % ročně, který vyčíslila částkou 3 261,08 Kč, s úroky ve výši 29 % ročně z částky 8 800,51 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 23. 1. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 512,71 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky 8 800,51 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 23. 8. 2017 právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 23. 8. 2017 uzavřel právní předchůdce žalobkyně (postupitel) se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] podle níž žalovanému poskytl částku 14 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s další částkou ve výši 12 283 Kč, sestávající se z úroků v kapitalizované výši 2 504 Kč, odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 3 888 Kč a z poplatku za administrativní činnost ve výši 5 891 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 439 Kč, poslední splátkou ve výši 382 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 26 283 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle nezpochybněných žalobních tvrzení uhradil toliko 9 800 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 15. 1. 2018. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 8 800,51 Kč, na poplatcích částku 6 447,69 Kč, úroky a úrok z prodlení shodně tak, jak uvedeno shora, pak toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 4. 2020.

5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi postupitelem a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), vycházeje z obsahu této smlouvy, určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. Přestože popsaná smlouva formulářového předtištěného typu, do které byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši a sestavě tzv. poplatku, o celkové částce, jež měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek, v rámci nichž se tak mělo stát, je co do obsahu i co do formy smlouvou transparentní, soud vycházel při jejím hodnocení z právního názoru obsaženého v rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77. S odkazem na uvedený právní názor je nutno poukázat na skutečnost, že na straně jedné jsou v případě poskytnuté jistiny sjednány úroky vyčíslené částkou 2 504 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z výše popsaných titulů – dalších poplatků. Pokud pak soud posuzuje uzavřenou smlouvu jako celek, je zřejmé, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu o pár málo přesahující jeden rok jistinu navýšenou o cca 88 %, což je výše, která se naprosto vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů uvedená v samotné smlouvě činila 236,25 %. Je nutno poukázat na skutečnost, že v případě uzavřené smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud dospěl k závěru, že uzavřená smlouva, ve vztahu k žalovanému výrazně značně nevýhodnou, je nutno hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům, jak předpokládá ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, v tomto případě žalovaného. V takovém případě má žalobkyně toliko právo na vydání toho, co právní předchůdce postupitele sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná. Soud proto za zjištění, kdy žalovaný převzal částku 14 000 Kč a uhradil 9 800 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 4 200 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným realizované splátky započítávat na úhradu zmíněných poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.