28 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 69 840 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26 520 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z uvedené částky za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 30 080 Kč s úroky ve výši 20,74 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 31. 1. 2022 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 840 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z uvedené částky za dobu od 17. 6. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 10 400 Kč s kapitalizovanými úroky ve výši 1 156,43 Kč, s úroky ve výši 18,98 % ročně z částky 10 297,86 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení a co do uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 31. 1. 2022 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 31. 1. 2022 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 56 600 Kč, s úroky ve výši 20,74 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 32 000 Kč za dobu od 12. 3. 2021 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy ze dne 29. 8. 2019, [číslo] právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni.

2. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 13 240 Kč s úrokem za dobu od 17. 6. 2020 do 15. 1. 2021 z částky 10 297,86 Kč ve výši 18,98 % ročně, který vyčíslila částkou 1 156,43 Kč, s úroky ve výši 18,98 % ročně z částky 10 297,86 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 17. 6. 2020 do 15. 1. 2021 ve výši 609,29 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 297,86 Kč za dobu od 16. 1. 2021 do zaplacení, a to z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru poskytnutého žalované na základě smlouvy ze dne 23. 4. 2019, [číslo] právní předchůdkyní žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], která následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni.

3. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Soud vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků ohledně prvního nároku zjištěn následující skutkový stav. Dne 28. 8. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 32 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 5 440 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 6 400 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 18 240 Kč, a to v 80 týdenních splátkách po 776 Kč, celkem tak měla právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 62 080 Kč, poslední splátka byla ke dni 11. 3. 2021. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 163,05 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 5 480 Kč, poslední splátku měla takto uhradit dne 15. 10. 2019. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což žalované oznámila dopisem ze dne 18. 2. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 32 000 Kč, na poplatcích částku 24 600 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela.

5. Ohledně druhého nároku byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 23. 4. 2019 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] podle níž žalované poskytla v hotovosti částku 13 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 600 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 200 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 390 Kč, celkem tak měla právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 23 400 Kč, poslední splátka byla ke dni 16. 6. 2020. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 206,15 %. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 10 160 Kč, poslední splátku měla takto uhradit 15. 10. 2019. Pohledávku za žalovanou právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, což žalované oznámila dopisem ze dne 18. 2. 2021. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 10 297,86 Kč, na poplatcích částku 2 942,14 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 30. 7. 2021. Žalovaná dluh neuhradila.

7. Soud při hodnocení shora uvedených smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou zvažoval, zda je namístě posoudit tyto smlouvy jako smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu těchto smluv určujícího vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětné smlouvy představují předtištěné formuláře, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši spotřebitelského úvěru, úroků a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovanou právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Tyto smlouvy byly připraveny právní předchůdkyní žalobkyně, žalovaná neměla možnost jejich obsah nijak ovlivnit.

8. Při posuzování těchto smluv soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, rovněž č.j. 25 Co 360/2020-84, a č.j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětných smluv jako neplatných. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí žalobkyně obdobného skutkového základu, je nutno uvést, že v případě poskytnutých jistin byly sjednány úroky vyčíslené částkou 5 440 Kč v případě prvního nároku a v případě druhého nároku částkou 2 600 Kč, avšak spolu s těmito úroky byly do dluhu žalované zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků v celkové výši 30 080 Kč v případě prvního nároku a v celkové výši 10 400 Kč v případě druhého nároku. Při posouzení předmětných smluv jako celku z těchto vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit právní předchůdkyni žalobkyně v prvním případě za dobu necelých 19 měsíců jistinu navýšenou o 94 %, v druhém případě za dobu necelých čtrnácti měsíců navýšenou o 80 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěrů byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 163,05 % v případě prvního nároku a 206,15 % v případě nároku druhého.

9. V případě předmětných smluv se jedná o smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvy o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy, je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

10. Soud z hodnocení předmětných smluv dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou ve vztahu k žalované značně nevýhodné, proto je nutno je hodnotit jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvy neplatné, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované.

11. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně by měla z titulu bezdůvodného obohacení právo pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za zjištění, kdy žalovaná v případě prvního nároku převzala částku 32 000 Kč a uhradila 5 480 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 26 520 Kč, ohledně druhého nároku za zjištění, kdy žalovaná převzala částku 13 000 Kč a uhradila 10 160 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 2 840 Kč, a to s úroky z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části uplatněných nároků soud žalobu zamítl (výrok II. a výrok IV. rozsudku).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tak právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.