28 C 39/2022

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa , PSČ obec a číslo zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 22 000 Kč s příslušenstvím I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 22 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z uvedené částky za dobu od 19. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 19. 11. 2017 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 2 332 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 000 Kč s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 000 Kč za dobu od 19. 1. 2019 do zaplacení, a to z titulu úvěru poskytnutého žalovanému právní předchůdkyní žalobkyně - společností právnická osoba , IČO .

2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Soudem bylo zjištěno, že dne 18. 11. 2017 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba , se žalovaným smlouvu o úvěru číslo podle níž žalovanému poskytla v hotovosti částku 22 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 9 900 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2 020 Kč a inkasním poplatkem ve výši 3 960 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 857 Kč, celkem tak měl právní předchůdkyni žalobkyně uhradit částku 39 998 Kč, kdy poslední splátka byla splatná ke dni 18. 1. 2019 RPSN činila 252,65 %, smluvní úrok činil 15% ročně. Ve smlouvě si účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1% z příslušné dlužné částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, dále poplatek za zaslání oznámení o zesplatnění dlužné částky ve výši 1 500 Kč, rovněž další poplatky spojené s upomínáním, kdy se jednalo o 750 Kč za každou z upomínek.

4. Žalovaný na dlužnou pohledávku ničeho nehradil. Pohledávku za žalovaným právní předchůdkyně žalobkyně postoupila žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 6. 2. 2020. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k dobrovolné úhradě jeho dluhu předžalobní výzvou ze dne 26. 2. 2020. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Pokud žalobkyně vyčíslila dluh žalovaného ke dni postoupení pohledávky tak, že se skládá z jistiny ve výši 22 000 Kč, smluvního úroku ve výši 15 % ročně z částky 22 000 Kč od 19. 11. 2017 do zaplacení a úroků z prodlení, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nijak nezpochybňoval.

5. Soud se předně zabýval tím, zda shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je možno posoudit jako smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu smlouvy určujícího vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy, kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Předmětná smlouva představuje předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši spotřebitelského úvěru a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právní předchůdkyni žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu měsíčních splátek celkové dlužné částky. Tato smlouva byla připravena právní předchůdkyní žalobkyně, žalovaný neměl možnost její obsah nijak ovlivnit.

6. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 - 77, rovněž č. j. 25 Co 360/2020-84 a č. j. 25 Co 84/2021-120, týkajícího se nepřiměřené výše úroků a poplatků za poskytnutí peněžních prostředků, přičemž tato skutečnost vede k posouzení předmětné smlouvy jako neplatné. S odkazem na uvedený právní názor, od kterého soud neměl důvod se odchýlit, kdy ostatně soud se tímto právním názorem řídí i při rozhodování jiných věcí obdobného skutkového základu, je nutno konstatovat, že v případě poskytnuté jistiny 22 000 Kč byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 2 118 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků, kdy celkové navýšení činilo 17 998 Kč. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právní předchůdkyni žalobkyně za dobu 14 měsíců jistinu navýšenou o více než 81%, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace úvěru byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 252,65 %. Zároveň je nutno poukázat na další ustanovení smlouvy, kterými byly sjednány sankce pro žalovaného v případě porušení smluvních ujednání, prodlení s úhradou sjednaných splátek, a to smluvní pokutu a další sjednané poplatky. Dle soudu není rozhodné, jaké nároky následně žalobkyně jako právní nástupce původního věřitele žalobou uplatnila, ale rozhodný je obsah smlouvy, její právní posouzení a z toho vyvozené právní závěry.

7. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z., se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. I při respektování smluvní volnosti a autonomie vůle účastníků smlouvy je nutno uvést, že smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele.

8. Soud při hodnocení předmětné smlouvy komplexně jako celku dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, která se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z., k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně má právo z titulu bezdůvodného obohacení pouze na vydání toho, co právní předchůdkyně žalobkyně plnila na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za zjištění, že žalovanému byla právní předchůdkyní žalobkyně poskytnuta částka 22 000 Kč, přičemž nebylo zjištěno, že by žalobkyni či její právní předchůdkyni nějakou částku uhradil, vyhověl žalobkyni co do požadavku na úhradu částky 22 000 Kč s požadovaným zákonným úrokem z prodlení, kdy výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Žalobkyně měla (až na požadovaný úrok, který je příslušenstvím pohledávky) úspěch ve věci, ve stanovené lhůtě před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, má tak vůči žalovanému právo na plnou náhradu nákladů řízení sestávajících se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 880 Kč a z nákladů zastoupení žalobkyně advokátem. V případě podané žaloby se jedná o standardní žalobu formulářového typu, kdy podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) činí odměna advokáta za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis výzvy k plnění, sepis žaloby) 3x 300 Kč, dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu činí paušální náhrada k úkonům právní služby 3x 100 Kč, vše vyjma soudního poplatku dle § 137 odst. 3 o. s. ř. spolu s DPH ve výši 21 %, neboť žalobkyni zastupující advokát je registrován jako plátce DPH; o místě splatnosti těchto nákladů bylo rozhodnuto podle § 149 odst. 1 o. s. ř.