28 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované o zaplacení 675 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 675 Kč s úrokem z prodlení ve výši 60,29 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně částku 400 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 15. 10. 2020 se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení ve výroku tohoto rozsudku uvedené částky s kapitalizovaným úrokem z prodlení, a to z titulu dluhu žalované na televizních poplatcích.

2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

4. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Předmět řízení byl vymezen žalobou. Soudem byl zjištěn následující skutkový stav: Žalovaná se v měsíci srpnu 2019 stala poplatníkem televizního poplatku, neboť byla odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, nebyla přihlášena v evidenci poplatníků televizních poplatků a žalobkyni ve lhůtě 30 dnů po obdržení výzvy s poučením ze dne 27. 5. 2019, doručené žalované dne 12. 6. 2019, nesdělila skutečnosti, které by vyvracely její povinnost k úhradě televizního poplatku, nedoručila o tomto čestné prohlášení, kdy ani nepodala přihlášku k úhradě televizních poplatků, přičemž byla poučena o následcích, nebude-li na výzvu reagovat, žalované tak vznikla ze zákona jako poplatníkovi povinnost platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně. O zařazení do evidence plátců televizního poplatku byla žalovaná informována dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 s tím, že první poplatek ve výši 135 Kč bude předepsán za září 2019 se splatností do 15. 9. 2019. Žalovaná povinnosti hradit televizní poplatek nedostála za měsíce září 2019 až leden 2020, tuto povinnost nesplnila ani přes žalobkyní zaslanou výzvu k úhradě ze dne 15. 3. 2020 a 27. 5. 2020 a předžalobní upomínku ze dne 15. 7. 2020.

5. Soud pak na zjištěný skutkový stav aplikoval zejména ustanovení § 2 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, podle kterého se televizní poplatek platí ze zařízení technicky způsobilého individuálně volitelné reprodukci televizního vysílání bez ohledu na způsob příjmu, kdy toto zařízení se považuje za televizní přijímač i v případě, že si jej poplatník upraví k jinému účelu, dle § 3 odst. 4 tohoto zákona jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě, podle § 5 odst. 1, odst. 2 cit. zák. poplatník, který je fyzickou osobou, platí televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku, televizní poplatek neplatí fyzická osoba žijící ve společné domácnosti s poplatníkem televizního poplatku, který splnil oznamovací povinnost uloženou v § 8 odst. 2 zákona. Výše televizního poplatku pak od 1. 1. 2008 činí 135 Kč měsíčně. Pokud žalovaná dlužné jednotlivé částky neuhradila, dostala se podle § 7 odst. 2 cit. zák., podle kterého je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, dnem následujícím do prodlení s plněním svého závazku a žalobkyni vzniklo právo žádat po žalované úrok z prodlení podle § 1968 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku; výše úroku z prodlení vyplývá z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a rozhodnutí České národní banky o stanovení repo sazby a je odpovídající výši, kterou žalobkyně požadovala ze žalované částky za dobu prodlení ke dni vyhotovení žaloby, tedy 15. 10. 2020, v kapitalizované výši. Soud proto žalobě zcela vyhověl.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., účinného ke dni zahájení řízení. Podle těchto ustanovení žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, má právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Za splnění požadavků dle shora uvedených ustanovení přísluší žalobkyni proti žalované právo na náhradu nákladů řízení. Výši účelných nákladů řízení na straně žalobkyně soud s poukazem na závěry Nálezu Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I.ÚS 3344/12, týkajících se postavení žalobkyně a její schopnosti vymáhat nezaplacené televizní poplatky vlastním aparátem, určil tak, že těmto odpovídá pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, nikoliv již náklady zastoupení žalobkyně advokátem.