28 C 52/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 30 670 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 990 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 20. 10. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 8 430 Kč s úroky ve výši 5 218,76 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 10 180,65 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 1. 2021, a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 928 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 14. 7. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 15 322 Kč s úroky ve výši 7 554,30 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 13 088,14 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 1. 2021, a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem III. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 13 420 Kč s úrokem za dobu od 13. 10. 2017 do 29. 11. 2019 z částky 10 180,65 Kč ve výši 23,72 % ročně, který vyčíslila částkou 5 218,76 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 10 180,65 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 20. 10. 2017 do 30. 11. 2019 ve výši 1 755,19 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 10 180,65 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 1. 9. 2016, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejíž právním nástupcem v důsledku fúze se stal [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.

2. Dále se žalobkyně žalobou domáhala po žalovaném zaplacení 17 250 Kč s úrokem za dobu od 7. 7. 2017 do 29. 11. 2019 z částky 13 088,14 Kč ve výši 23,72 % ročně, který vyčíslila částkou 7 554,30 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 13 088,14 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 14. 7. 2017 do 29. 11. 2019 ve výši 2 543,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 088,14 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 26. 5. 2016, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejíž právním nástupcem v důsledku fúze se stal [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.

3. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

4. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků ohledně prvního nároku zjištěn následující skutkový stav. Dne 1. 9. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 11 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 1 540 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 335 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 19 430 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 6 010 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 9. 4. 2019. Pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 10 180,65 Kč, na poplatcích částku 3 239,35 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

5. Ohledně druhého nároku byl zjištěn následující skutkový stav. Dne 26. 5. 2016 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 20 000 Kč, kdy částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 2 800 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 522 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 609 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 35 322 Kč. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto dle žalobních tvrzení uhradil toliko 18 072 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 9. 4. 2019. Svoji pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 13 088,14 Kč, na poplatcích částku 4 161,86 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

6. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

7. Shora uvedené smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (postupitele jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. V případě předmětných smluv se jedná o předtištěné formuláře, do kterých byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky, o výši a druhu tzv. poplatku, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Ačkoli jsou předmětné smlouvy přehledné a transparentní, soud při jejich hodnocení vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnutých jistin byly sjednány úroky vyčíslené částkou 1 540 Kč v případě prvního nároku, v případě druhého nároku pak 2 800 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Při posouzení předmětných smluv jako celku z těchto vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu o pár měsíců přesahující jeden rok jistinu navýšenou o cca 77 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjček byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 75,72 % v případě obou nároků. V případě předmětných smluv se jedná o smlouvy uzavřené se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud z hodnocení předmětných smluv dospěl k závěru, že uzavřené smlouvy jsou ve vztahu k žalovanému značně nevýhodné, proto je nutno je hodnotit jako smlouvy, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvy neplatné, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. V takovém případě má žalobkyně právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný v případě prvního nároku převzal částku 11 000 Kč a uhradil 6 010 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 4 990 Kč, ohledně druhého nároku za situace, kdy žalovaný převzal částku 20 000 Kč a uhradil 18 072 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 1 928 Kč s úrokem z prodlení, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.