28 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 095 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 925 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 7. 11. 2015 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku 9 170 Kč s úroky ve výši 7 568,29 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 7 667,85 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 1. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán dle výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 095 Kč s úrokem za dobu od 31. 10. 2015 do 6. 12. 2019 z částky 7 667,85 Kč ve výši 23,72 % ročně, který vyčíslila částkou 7 568,29 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 7 667,85 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2015 do 6. 12. 2019 ve výši 2 556,49 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 667,85 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy ze dne 19. 9. 2014, [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejíž právním nástupcem v důsledku fúze se stal [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovaným postoupil žalobkyni.

2. Žalovaný se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil a neprokázal skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnil tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 19. 9. 2014 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovaným smlouvu o půjčce, podle níž žalovanému poskytl v hotovosti částku 12 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaný zavázal splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 1 680 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 400 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč a poplatkem za sjednané životní pojištění ve výši 290 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 365 Kč, celkem tak měl postupiteli uhradit částku 21 170 Kč, a to do 30. 10. 2015. Žalovaný splátky řádně nehradil, když na těchto měl dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 11 075 Kč, poslední splátku měl takto uhradit 24. 4. 2016. Pohledávku za žalovaným postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalovanému oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaný ke dni postoupení pohledávky dlužil na jistině částku 7 667,85 Kč, na poplatcích částku 2 427,15 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaný nevyvracel.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalovaného jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalovaného vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalovaném, o výši půjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, kde tento soud v jiném řízení v obdobné věci konstatoval, že pokud poplatek za půjčku peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny půjčené částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 1 680 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalovaného byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaný měl v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu o pár měsíců přesahující jeden rok jistinu navýšenou o cca 76 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 75,72 %. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalovanému značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalovaného. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaný převzal částku 12 000 Kč a uhradil 11 075 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 925 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovaným uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaný byl ve věci úspěšný ve větší části a měl by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na jeho straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.