28 C 82/2021

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Plášilovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované trvale bytem adresa žalované a původní účastnice o zaplacení 34 800 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 16 300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky za dobu od 16. 9. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18 500 Kč s úroky ve výši 19 503,11 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni rozdíl mezi úrokem z prodlení tak, jak žalobkyně požadovala žalobou podanou dne 27. 1. 2021 a úrokem z prodlení tak, jak byl žalobkyni přiznán ve výroku pod bodem I. tohoto rozsudku, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 1. 2021 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 34 800 Kč s úrokem za dobu od 9. 9. 2016 do 6. 12. 2019 z částky 25 000 Kč ve výši 23,72 % ročně, který vyčíslila částkou 19 503,11 Kč, s úroky ve výši 23,72 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení za dobu od 16. 9. 2016 do 6. 12. 2019 ve výši 6 579,76 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 25 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to z titulu nesplacené zápůjčky poskytnuté žalované na základě smlouvy [číslo] právním předchůdcem žalobkyně – společností [právnická osoba], [IČO], jejíž právním nástupcem v důsledku fúze se stal [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ postupitel“), který následně pohledávku za žalovanou postoupil žalobkyni.

2. Žalovaná se k podané žalobě v průběhu řízení nevyjádřila, při splnění podmínek bylo rozhodnuto podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) bez nařízení jednání.

3. Žalovaná netvrdila a neprokázala skutečnosti, které by vyvracely tvrzení žalobkyně o existenci a oprávněnosti žalobou uplatněného nároku, nesplnila tak svoji povinnost dle § 101 odst. 1 o. s. ř. Soud tak vycházel z tvrzení žalobkyně a žalobkyní předložených listinných důkazů. Soudem byl ze žalobkyní předložených listinných důkazních prostředků zjištěn následující skutkový stav. Dne 29. 7. 2015 uzavřel právní předchůdce žalobkyně se žalovanou smlouvu o půjčce, podle níž žalované poskytl v hotovosti částku 25 000 Kč, kdy poskytnutou částku se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v kapitalizované výši 3 500 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 5 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 750 Kč, celkem tak měla postupiteli uhradit částku 43 500 Kč, a to do 8. 9. 2016. Žalovaná splátky řádně nehradila, když na těchto měla dle tvrzení žalobkyně uhradit pouze 8 700 Kč, poslední splátku měla takto uhradit 27. 6. 2017. Pohledávku za žalovanou postupitel postoupil žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, což postupitel žalované oznámil podáním z téhož dne. Pokud žalobkyně tvrdila, že žalovaná ke dni postoupení pohledávky dlužila na jistině částku 25 000 Kč, na poplatcích částku 9 800 Kč, úroky a úrok z prodlení, jak uvedeno shora, toto tvrzení žalobkyně žalovaná nevyvracela.

4. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 3. 9. 2020.

5. Shora uvedenou smlouvu uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou by bylo namístě posoudit dle formy i obsahu jako smlouvy o zápůjčce podle § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a to podle obsahu této smlouvy určující vzájemná práva a povinnosti stran smlouvy (právního předchůdce žalobkyně jako zapůjčitele a žalované jako vydlužitele), kdy z těchto ustanovení vyplývá povinnost žalované vrátit poskytnuté finanční prostředky a zaplatit sjednané úroky. V případě předmětné smlouvy se jedná o předtištěný formulář, do kterého byly vepsány osobní údaje o žalované, o výši půjčky a poplatků, o celkové částce, která měla být žalovanou právnímu předchůdci žalobkyně zaplacena, a o výši a počtu týdenních splátek celkové dlužné částky. Při posuzování této smlouvy soud vycházel z právního názoru z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 7. 2017, č. j. 25 Co 132/2017 – 77, kde tento soud v jiném řízení v obdobné věci konstatoval, že pokud poplatek za půjčku peněžních prostředků přesahuje více než dvě třetiny půjčené částky, je tato výše nepřiměřeně vysoká. S odkazem na uvedený právní názor je nutno uvést, že v případě poskytnuté jistiny byly sjednány úroky vyčíslené ve výši 3 500 Kč, avšak spolu s těmito úroky do dluhu žalované byly zahrnuty další částky z důvodu dalších sjednaných poplatků. Při posouzení předmětné smlouvy jako celku z této vyplývá, že žalovaná měla v souhrnu uhradit právnímu předchůdci žalobkyně za dobu o pár měsíců přesahující jeden rok jistinu navýšenou o 74 %, což je výše, která se vymykala výši roční procentní sazbě nákladů zápůjček či úvěrů, za jaké i v době realizace zápůjčky byly na bankovním trhu poskytovány spotřebitelské zápůjčky a úvěry, kdy i výše roční procentní sazby nákladů byla samotnou smlouvou vyčíslena na 75,72 %. V případě předmětné smlouvy se jedná o smlouvu uzavřenou se spotřebitelem podle § 1810 a násl. o. z., konkrétně o smlouvu o finanční službě podle § 1841 a násl. o. z., přičemž podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele, to neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Soud z hodnocení předmětné smlouvy dospěl k závěru, že uzavřená smlouva je ve vztahu k žalované značně nevýhodná, proto je nutno ji hodnotit jako smlouvu, které se zjevně příčí dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 580 o. z., tedy jako smlouvu neplatnou, kdy v souladu s ustanovením § 588 o. z. k takové neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu osoby, která se má neplatnosti dovolávat, tedy žalované. Dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle ustanovení § 2992 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Soud na základě zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně právo pouze na vydání toho, co právní předchůdce žalobkyně sám plnil na základě smlouvy, která nebyla platná, soud proto za situace, kdy žalovaná převzala částku 25 000 Kč a uhradila 8 700 Kč, žalobě vyhověl co do rozdílu v částkách ve výši 16 300 Kč, neboť v případě neplatné smlouvy nelze žalovanou uhrazené splátky započítávat na úhradu uvedených poplatků včetně úroků, výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající části soud žalobu zamítl.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovaná byla ve věci úspěšná ve větší části a měla by tudíž právo na úhradu poměrné části nákladů řízení, na její straně však žádné náklady řízení nebyly zjištěny.