31 C 135/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 19 050 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 19 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 19 050 Kč od 6. 1. 2024 do zaplacení zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky s příslušenstvím, uvedené v bodu I. výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že žalovaný s žalobkyní uzavřel dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ve výši 45 450 Kč (skládající se z půjčené částky 25 000 Kč a souhrnného poplatku 20 450 Kč), podle které měl splácet týdně 758 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. Žalovaný uhradil 26 400 Kč. Žalobkyně určila lhůtu splatnosti k 5. 1. 2024, která byla určena lhůtou pro zaplacení celého úvěru a nárokuje úrok z prodlení od 6. 1. 2024. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy prověřila úvěruschopnost žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra, kontrolou v systému společnosti , právnická osoba, , v insolvenčním rejstříku, telefonickou kontrolou v zaměstnání, kontrolou platební historie u žalobkyně, na základě podkladů žalovaného a kontrolou předložených dokumentů v kartě klienta.

2. Žalobkyně a žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „OSŘ“), bez nařízení jednání.

3. Soud má za prokázané ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , že žalobkyně dne , datum, poskytla žalovanému v hotovosti úvěr ve výši 25 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s úrokem 4 950 Kč, poplatkem za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, tedy v celkové výši 45 450 Kč, v 60 týdenních splátkách po 757,50 Kč, přičemž první splátka byla splatná 18. 11. 2022 a každá další 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Pro případ řádného nesplácení úvěru bylo sjednáno, že se klient zavazuje uhradit náklady účelně vynaložené poskytovatelem v souvislosti s prodlením smluvní pokutu a úrok z prodlení v zákonem stanovené výši dle smluvních podmínek. Ve smluvních podmínkách bylo uvedeno, že smluvní pokuta činí 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Podle žalobkynina tvrzení, které žalovaný nezpochybnil, žalovaný žalobkyni uhradil celkem 26 400 Kč. Více neuhradil předžalobní výzvě navzdory. V listopadu 2022 činila obvyklá výše úroku ze spotřebitelského úvěru na spotřebu s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let 10,12 % ročně.

4. Soud po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl k závěru, že žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“). Úrok byl sjednán v pevné výši 4 950 Kč. Úrok však nebyl sjednán sám o sobě, ale současně s ním byly sjednány ještě poplatek za zpracování a doručení úvěru 7 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč. Poplatek za hotovostní inkaso je cenou služby, která spočívá v činnosti pověřené osoby, která za žalobkyni dochází či dojíždí do místa bydliště žalovaného, aby každý týden inkasovala splátku, takže by se mohlo jevit, že se jedná o službu nad rámec standardního úvěrového vztahu, přičemž platba za jednu návštěvu činí 133 Kč, což není částka, jejíž výše by byla ve zjevném rozporu s dobrými mravy, avšak ve spojení se zbývající částí smlouvy jej lze povařovat za zneužívající ustanovení v neprospěch spotřebitele ve smyslu závěrů, vyjádřených v rozsudku Soudního dvora EU ze dne 23. listopadu 2023 ve věci C-321/22 (Provident Polska) týkajícího se smlouvy o spotřebitelském úvěru a ochrany spotřebitele. Správa úvěru spočívající v inkasování splátek v místě bydliště žalovaného jistě prospívá zejména úvěrující, která tím zajišťuje neobvykle časté splácení v místě, jež je pro spotřebitele zranitelnější. Tzv. poplatek za zpracování a doručení úvěru však není ničím jiným, než pod jiným názvem skrytý pevný úrok z úvěru. Skutečná výše úroku ze zápůjčky ve výši 25 000 Kč se splatností 60 týdnů tak činí minimálně 12 450 Kč (úrok 4 950 Kč + poplatek 7 500 Kč), tj. 49,8 % za 60 týdnů, resp. 43,16 % za 52 týdnů (1 rok). V téže době činila obvyklá úroková sazba ze spotřebitelského neúčelového úvěru s fixací úrokové sazby nad 1 rok do 5 let 10,12 % ročně. Reálný úrok, který měl žalovaný podle smlouvy zaplatit tak dosahuje 4,26 násobku výše obvyklé úrokové sazby. Nelze pak přehlédnout ani smluvní ujednání o smluvní pokutě za prodlení se splácením ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, tj. 36,5 % ročně, byť tento nárok není předmětem tohoto řízení. Výše úroku, která převyšuje hranici 4,26 násobku obvyklé úrokové sazby, která je podle ustálené judikatury již považována za rozpornou s dobrými mravy, ve spojení se smluvní pokutou za prodlení zakládají ve svém spojení významnou smluvní nerovnováhu v neprospěch spotřebitele, a to takového rázu, že vedou až k závěru o neplatnosti smlouvy jako celku dle § 588 OZ pro zjevný rozpor s dobrými mravy, když se jedná o neplatnost absolutní s ohledem na narušení veřejného pořádku.

5. Nutno dodat, že s ohledem na to, že se jedná o vztah podnikatele v oblasti půjčování peněz na straně jedné a spotřebitele na straně druhé, nepřichází v úvahu moderace výše sjednaného úroku a je nutné na ujednání o úroku hledět bez dalšího jako na neplatné (k povinnosti soudu ve spotřebitelských právních vztazích dovozovat absolutní neplatnosti nepovolených ujednání blíže výklad článku 6 odst. 1 směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách v rozsudku Soudního dvora Evropské unie C-618/10 ze dne 14. 6. 2012, ECLI:EU:C:2012:349, resp. CELEX: 62010CA0618).

6. Nepřichází ovšem v úvahu, aby soud nekonstatoval absolutní neplatnost celé smlouvy, ale toliko absolutní neplatnost ujednání o výši úroku podle § 580 a § 588 OZ a následně úrok stanovil ve smyslu § 577 OZ ve výši určené podle § 1802 OZ, tj. ve výši požadované obvykle za zápůjčky, resp. úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy. Takový postup by vedl jen k témuž výsledku jako moderace výše úrokové sazby a odporoval by základnímu smyslu právních předpisů k ochraně spotřebitele, které se snaží motivovat podnikatele k chování ke spotřebiteli v souladu s dobrými mravy právě tím, že chování nemravné toliko nenapravují, ale též sankcionují a mají tudíž odrazující účinek (k témuž například bod 30 a 31 odůvodnění rozhodnutí Soudního dvoru Evropské unie ve věci C-679/18 ze dne 5. 3. 2020, ECLI:EU:C:2020:167, resp. CELEX:62018CJ0679). Pokud by soud stanovil úrok dle § 577 OZ ve spojení s § 1802 OZ, nastala by situace, kdy podnikatel zneužívající své postavení vůči spotřebiteli sjednáním úroků ve výši, která je v hrubém rozporu s dobrými mravy, by za své chování nebyl nikterak sankcionován, byl by ve stejné situaci jako mravně se chovající podnikatel. Nemravné chování by tak bylo fakticky odměněno, neboť nemravnému podnikateli by buď spotřebitel dobrovolně uhradil nemravně mnoho, anebo by soud přiznal takovému podnikateli to, na co měl podle práva nárok. Nikdy by tak na své nemravnosti nemohl takový podnikatel prodělat. Poskytovat soudní ochranu takovémuto přístupu k právu tudíž nelze, jak pro rozpor se základní zásadou evropského spotřebitelského práva (že za své protiprávní chování má být podnikatel sankcionován), tak pro rozpor s dobrými mravy.

7. Protože je smlouva o úvěru je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, ale bylo prokázáno poskytnutí finanční částky žalovanému, a to bez právního důvodu, měla by žalobkyně dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), právo na vrácení bezdůvodné obohacení, jehož se dostalo žalovanému, a to včetně úroku z prodlení ve smyslu § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel částku 25 000 Kč a uhradil částku 26 400 Kč, soud žalobu ohledně jistiny zamítl, protože ta již byla žalovaným žalobkyni vrácena. I ve zbytku žalovaného nároku soud žalobu zamítl, neboť z platební historie předložené samotnou žalobkyní vyplývalo, že bezdůvodné obohacení bylo v plné výši vráceno v 27. kalendářním týdnu roku 2023, tj. v období před nímž žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení, a soud se tak ani nezabýval otázkou splatnosti nároku na vrácení bezdůvodného obohacení, když takové nebylo relevantní, neboť v tomto ohledu nemohla být žalobkyně ohledně zákonného úroku z prodlení z požadované částky 19 050 Kč od 6. 1. 2024 ani částečně úspěšná.

8. Ve věci měl plný procesní úspěch žalovaný, kterému tak dle § 142 odst. 1 OSŘ vzniklo vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který byl v řízení pasivní, však náklady řízení nevznikly, a tudíž soud rozhodl, že účastníci vůči sobě nemají na náhradu nákladů právo.