31 C 143/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 16 770 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 770 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % z částky 13 250 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku I. a II. tohoto rozsudku. Nárok byl odůvodněn tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne , datum, . Dále žalobkyně tvrdila, že dne , datum, žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 3 900 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 3. 5. 2024 a dne 17. 5. 2024 žalovaný uzavřel s žalobcem žádost o navýšení zápůjčky o 1 100 Kč, které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 18. 5. 2024. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 28. 5. 2024, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem: „Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Dále tvrdila, že před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu, kterou žalobkyně požaduje činí 15 750 Kč, a skládá se z jistiny a poplatku ve výši 13 250 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč. Dále požaduje smluvní pokutu ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč, a to konkrétně ode dne 29. 5. 2024 (tj. dne následujícího po splatnosti zápůjčky) do dne 16. 5. 2025, tj. vyhotovení návrhu. Ke dni vyhotovení návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 3 520 Kč. Rovněž požadovala zákonný úrok z prodlení z částky 13 250 Kč od 29. 5. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky dne 30. 1. 2025, žalovaný však na výzvu nereagoval a svůj dluh neuhradil.

2. Žalovaný se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřil. Žalovaný tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdil a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázal, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.

4. Ze smlouvy o zápůjčce z , datum, má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému bezúčelovou a bezhotovostní zápůjčku ve výši 5 00 Kč, a to bezhotovostně na účet č. , č. účtu, do 2 dnů ode dne účinnosti smlouvy. Žalovaný se zavázal uhradit za tuto zápůjčku poplatek ve výši 1 625 kč, který byl žalovaný povinen splatit spolu s jistinou nejpozději 28. 5. 2024. Roční procentní sazba nákladů činila dle smlouvy 2969 % a celková částka splatná žalovaným činila 6 625 Kč. Z dodatků ke smlouvě o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, a ze dne , datum, soud zjistil, že došlo k navýšení zápůjčky prvním dodatkem o 3 900 Kč, druhým o 1 100 Kč, tj. nejprve na 8 900 Kč a následně na 10 000 Kč. Za navýšení zápůjčky měl žalovaný uhradit poplatek nejprve 1268 Kč a poté 165 Kč. Celkový poplatek tak činil 3 058 Kč a celá částka byla splatná dne 28. 5. 2024.

5. Z výpisu z běžného účtu žalobkyně u , právnická osoba, . a ze sdělení , právnická osoba, . z , datum, měl soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 28. 4. 2024 částku 5 000 Kč, dne 3. 5. 2024 částku 3 900 Kč a dne 18. 5. 2024 částku 1 100 Kč.

6. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

8. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

9. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smluv dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Již před jednáním, z účasti na němž se žalobkyně omluvila, soud žalobkyni vyzval, aby dotvrdila, jak byla úvěruschopnost zkoumána a označila důkazy k prokázání skutečnosti, že došlo z její strany k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy a v případě, že jde o listinné, aby je soudu předložila. Žalobkyně uvedla, že nic doplňovat nebude a bere na vědomí, že tato skutečnost zřejmě povede k tomu, že soud rozhodne o tom, že je smlouva neplatná. Soud tak došel k závěru, že smlouva i dodatky jsou v souladu s § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatné, neboť žalovaná v tomto smyslu dostatečně netvrdila ani neprokázala, že by úvěruschopnost s náležitou péčí před uzavřením smlouvy zkoumala, když k této neplatnosti byl povinen přihlédnout i bez návrhu.

13. Soud tak došel k závěru, že v daném případě je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Ze strany žádného z účastníků však nebylo učiněno žádné tvrzení s ohledem na skutečnost, jaká je doba přiměřená možnostem žalovaného. Žalovaný byl po celou dobu řízení zcela nečinný a k jednáním se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně žádné tvrzení ve vztahu k možnostem žalovaného hradit úvěr neučinila, z žalobního návrhu však vyplynulo, že požadovala uhradit žalované pohledávky v zákonné lhůtě k plnění. Soud má za to, že v daném případě břemeno tvrzení a důkazní k době přiměřené možnostem spotřebitele tíží žalobce, s ohledem na pasivitu žalovaného a výši neuhrazené částky v tomto směru soud rozhodl tak, že uložil žalovanému uhradit celou částku v běžné třídenní pariční lhůtě.

14. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalovanému povinnost vrátit poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v celkové výši 10 000 Kč. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše jistiny, smluvní pokuty a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262, kde se Nejvyšší soud vyjádřil, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním vč. úroků ke dni vyhlášení rozsudku potom úspěch v řízení převažoval na straně žalovaného, kterému však žádné náklady nevznikly, neboť byl v řízení zcela pasivní.