31 C 156/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Pražákem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Anonymizováno zastoupená Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 12 993,20 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 000 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 5 993,20 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 942,08 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 489,36 Kč, úroku ve výši 18,37 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 30. 1. 2024 do 4. 3. 2024 a dále úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 7 000 Kč od 5. 3. 2024 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 12 993,20 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně částku ve výši 7 441 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2 971 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 18,37 % ročně, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 305 Kč. Celkovou částku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 321 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 7 000 Kč a dlužný poplatek částku 7 441 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovanou ničeho hrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7 000 Kč dále úrokem ve výši 18,37 % ročně, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobkyně měl v souladu s čl. 6.

6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. Žalovaná od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek neuhradila ničeho. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Před podáním žaloby byla žalovaná písemně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní upomínkou, částku však neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Povinnost tvrdit a povinnost prokázat, že došlo k zaplacení částky, resp. že je zde jiná skutečnost, kvůli níž pohledávka, uplatněná žalobkyní neexistuje, leží ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) a § 120 odst. 1 o. s. ř. na žalované. Žalovaná tedy ani jednu z těchto povinností nesplnila.

3. Za splnění podmínek podle § 115a o. s. ř., soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, soud zjistil, že na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaná čerpala v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou a poplatkem ve výši 5 776 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 971 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Strany si dále sjednaly službu komfortního a flexibilního splácení za sjednanou dobu trvání ve výši 1 305 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění za částku 1 665 Kč. Celková dlužná částka činila 14 441 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 45 týdenních splátkách po 321 Kč týdně s tím, že poslední splátka činila 317 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 86 % ročně a RPSN činilo 239,13 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy.

5. Z tabulky umoření vyhotovené k , datum, bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila žalobkyni ničeho.

6. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni.

7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, soud zjistil, že touto právní předchůdkyně žalobkyně měla oznámit postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvat žalovanou k zaplacení dlužné částky do deseti dnů od data doručení tohoto dopisu. K odeslání tohoto oznámení došlo dle podacího lístku dne , datum, .

8. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzýval žalovanou k úhradě do , datum, s tím, že výzva byla dle podacího lístku odeslána , datum, .

9. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, . Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované úvěr ve výši 7 000 Kč, který žalovaná čerpala v hotovosti. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit uvedené společnosti spolu s jistinou a poplatkem ve výši 5 776 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 2 971 Kč a odměny za zpracování úvěru a za další péči o zákazníka ve výši 1 500 Kč. Strany si dále sjednaly službu komfortního a flexibilního splácení za sjednanou dobu trvání ve výši 1 305 Kč. Dále bylo sjednáno pojištění za částku 1 665 Kč. Celková dlužná částka činila 14 441 Kč. Úvěr se žalovaná zavázala uhradit v pravidelných 45 týdenních splátkách po 321 Kč týdně s tím, že poslední splátka činila 317 Kč. Dle předmětné smlouvy činí úrok 86 % ročně a RPSN činilo 239,13 %. Z obsahu smlouvy bylo dále zjištěno, že pro případ prodlení žalovaného byla v bodu 6.1 smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z jistiny za každý den prodlení a také byly v bodu 6.2. ve spojený s body 6.3 a 6.4 sjednány paušální náhrady výdajů spojených s upomínáním ve výši 300 Kč a 1 000 Kč. Převzetí peněžních prostředků bylo žalovanou stvrzeno podpisem úvěrové smlouvy. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovanou, která je předmětem tohoto řízení, byla postoupena na žalobkyni. Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána ještě dopisem odeslaným dne , datum, , a to do 10 dnů od doručení. O zaplacení žalovanou marně vyzýval rovněž právní zástupce žalobkyně. Žalovaná však neuhradila ničeho.

10. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

15. Shora zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posoudil následovně. Soud shledal, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. V předmětné smlouvě si smluvní strany sjednaly vedle úroku ve výši 86 % rovněž další poplatky za zpracování úvěru a za splácení úvěru, přičemž konečná výše RPSN tak činila 239,13 %. Dle názoru soudu se však nejedná o poplatek odpovídající reálně poskytnutým službám, nýbrž jde o odměnu za poskytnutí peněžních prostředků. Tento poplatek lze tedy ve své podstatě považovat za cenu poskytnutých peněz, a tedy za úrok. Dle názoru soudu se jedná o výši nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům, přičemž se jedná o takovou výši úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud proto došel k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 a 588 zákona občanského zákoníku absolutně neplatná. Pro úplnost lze dodat, že ke stejnému závěru došel i Krajský soud v Plzni v rozhodnutí ze dne 4. 11. 2020, č.j. 25 Co 279/2020-47, jež se týká právní předchůdkyně žalobkyně za zcela obdobných podmínek. Soud tedy dospěl k závěru, že vztah účastníků je nutno posoudit dle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení. Žalovaná obdržela od právní předchůdkyně žalobkyně částku 7 000 Kč a nezaplatila dle tvrzení právní předchůdkyně žalobkyně ničeho. Její povinností je tedy vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši uvedené ve výroku I. Žalobkyni vzniklo rovněž právo na úrok z prodlení podle § 1970 o.z., neboť se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Soud proto žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal v jí požadované výši, dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 5. 3. 2024 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne , datum, zaslala žalované oznámení o postoupení pohledávky, jehož součástí byla výzva k plnění, přičemž tyto písemnosti byly žalované doručeny v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání, tedy , datum, . V oznámení o postoupení pohledávky byla žalované poskytnuta lhůta k plnění v délce deseti dnů, která počala běžet dnem následujícím po obdržení výzvy. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku dne 5. 3. 2024 tak nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data. Lhůta k plnění byla v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovena v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

16. Výrokem pod bodem II. pak soud zamítl žalobu ve zbylém rozsahu, neboť uplatněné nároky vyplývají ze smlouvy, která je absolutně neplatná.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud při výpočtu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (VS v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005). S jeho zohledněním ke dni vyhlášení rozsudku byla potom v řízení úspěšnější žalovaná, té však náklady nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.