31 C 159/2024

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky Anonymizováno žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 149 179 Kč s přísl.

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 100 000 Kč, a to v 50 měsíčních splátkách ve výši 2 000 Kč splatných vždy do posledního dne příslušného měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve které tento rozsudek nebude právní moci.

II. Žaloba se zamítá co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 49 179 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 119 239 Kč ve výši 15 % ročně od 28. 12. 2023, úrok ve výši 73,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 28. 12. 2023 do 20. 1. 2024 ve výši 4 704 Kč, úrok ve výši 73,64 % ročně z částky 100 000 Kč od 21. 1. 2024 do 21. 1. 2024 ve výši 38,30 Kč. Úrok ve výši 15 % ročně z částky 100 000 Kč od 22. 1. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 28. 12. 2023 dosáhne částky 374 976 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 149 179 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím osobní zabezpečené stránky žalovaného v klientské zóně nacházející se na adrese , Anonymizováno, a prostřednictvím e-mailové komunikace. Na základě smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 100 000 Kč, k vyplacení úvěru žalovaném došlo dne , datum, . žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 73,64 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 510 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjen 2023, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno do osobní stránky žalované v klientské zóně a na e-mailovou adresu žalované uvedenou ve smlouvě. Žalobkyně dále tvrdila, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného, atd.). Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke hrazení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací). Na základě výše uvedených údajů, včetně informací z dotazovaných registrů, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta (interní matematický model založený na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné čerpání a následné splácení úvěru, bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalovaného nebyl evidován jako neplatný a zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.

3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Z Návrhu na uzavření Smlouvy o úvěru /Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , k níž byla připojena akceptační doložka dne , datum, , má soud za prokázané, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 100 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit poskytovatelce poskytnutý úvěr a zaplatit jí sjednané úroky ve výši 73,65 % ročně v dohodnutých 48 měsíčních splátkách po 6 510 Kč měsíčně. Jednalo se přitom o bezúčelový spotřebitelský úvěr. Zápůjční úroková sazba 73,65 % ročně byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru, výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činila 104,36%.

4. Úvěr byl žalovanou čerpán dne 27. 9. 2023 jak vyplývá z potvrzení o provedené platbě , právnická osoba, , IČO, ze dne 27.9.2023. Žalovaná na úvěr neuhradila ničeho, jak vyplývá z negativního tvrzení žalobkyně. K ověření úvěruschopnosti žalovaného předložila žalobkyně výpisy z účtů žalované za období od května do srpna roku 2023, které obsahují přehled kreditních i debetních částek připsaných na účet žalované. Z těchto je zřejmé, že žalovaná kromě příjmů ze zaměstnání ve společnosti , právnická osoba, čerpala či splácela řadu dalších úvěrů, (mimo jiné i u žalobkyně , Jméno žalobkyně, . ve výši 72 000 Kč v měsíci květnu 2023) u společností , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, , , Anonymizováno, ’, právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , právnická osoba, .,. , právnická osoba, ), tyto dílčím způsobem splácela a dále soustavně sázela na hazardní hry přes různé online portály, kdy jsou identifikovány platby na , Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, , rovněž platby z , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Dále soud vycházel z toho, že dne 5. 4. 2024 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu, dle které po žalované požadovala uhrazení jistiny úvěru a dalších dlužných částek.

5. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.

7. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného. Z listin doložených žalobkyní je zřejmé, že tato se posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Žalobkyně si sice zajistila výpisy z účtu žalované, nicméně z těchto je zřejmé, že žalovaná se již v době žádosti o úvěr nacházela v tzv. dluhové pasti, kdy splácení úvěrů řešila čerpáním dalších úvěrů, přičemž takto získané prostředky také dále spotřebovávala soustavným hraním hazardních her. Žalobkyni tedy muselo být zřejmé, že za této situace nebude žalovaná schopna úvěr splácet, což se nakonec potvrdilo.

11. Nad to soud považuje za nutné konstatovat, že uvedenou smlouvu o úvěru by bylo lze považoval za neplatnou rovněž z důvodu jejího rozporu s dobrými mravy, s ohledem na výši v době sjednání úvěrové smlouvy obvyklé výše spotřebitelského úroku pro spotřebitelské úvěry s fixací úrokové sazby od 1 roku do 5 let 9,79 % ročně a výši smluvně sjednané úrokové sazby 73,65 % ročně i další smluvní ujednání v neprospěch žalované v postavení spotřebitele, a to s ohledem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (např. sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 z 15. 12. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 (ze dne 8. dubna 2020), sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 (ze dne 5. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 (ze dne 20. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 75/2020 (ze dne 1. prosince 2020), sp. zn. 20 Cdo 2464/2020 (ze dne 20. dubna 2021),popř. sp. zm. 20 Cdo 3062/2022 (z 24. 1. 2023). Rovněž s ohledem na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 3194/18 (ze dne 1. dubna 2019) a četná rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 1/2018-70 ze dne 15. 5. 2018, rozsudek ze dne 9. 1. 2019, č. j. 25 Co 309/2018-67, rozsudek ze dne 23. 1. 2019, č. j. 25 Co 321/2018-51, rozsudek ze dne 13. 3. 2019, č. j. 25 Co 27/2019-70, rozsudek ze dne 3. 4. 2019, č. j. 25 Co 21/2019-71, rozsudek ze dne 26. 4. 2019, č. j. 25 Co 77/2019-66, rozsudek ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 25 Co 293/2019, rozsudek KS v Plzni ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 25 Co 209/2020, která se týkají skutkově a právně obdobných situací a od nichž tento soud nemá žádný důvod se ve smyslu § 13 občanského zákoníku odchylovat.

12. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 100 000 Kč, když na základě ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 160 odst. 1 o. s. ř. určil soud povinnost vrátit tuto částku ve splátkách. Soud považoval s ohledem na to, jak byla sjednána neplatná smlouva úvěru a s ohledem na to, že se žalovaná nedostavila a netvrdila tak ohledně svých majetkových poměrů ničeho, za přiměřené plnění ve splátkách ve výši 2 000 Kč měsíčně. Z neplatné smlouvy o úvěru mezi žalovaným a žalobkyní vyplývá, že žalovaná měla splácet měsíčně částku ve výši 6 510 Kč měsíčně ve 48 měsíčních splátkách. Soud dále vycházel z předložených výpisů z účtu žalované, ze kterých vyplýval čistý příjem v průměru 28 672,25 Kč, dále z nich soud identifikoval náklady za nájemné ve výši 12 000 Kč a náklady na splácení půjček přesahující výši příjmů, celkové výdaje žalované činili měsíčně v průměru 117 668,63 Kč. S ohledem na to, že tyto výdaje z velké části souviseli jednak se sázením a jednak se splácením jiných půjček, považuje soud za přiměřené požadovat po žalované splácení jistiny po 2 000 Kč měsíčně v 50 měsíčních splátkách, přičemž soud v tomto ohledu vycházel mimo jiné i z počtu splátek tak, jak měly být požadovány žalobkyní v neplatné smlouvě. Ve zbývající části soud žalobu zamítl, tj. v části zbývající výše pohledávek, tak jak byly žalobkyní požadovány a úroků z prodlení, když k prodlení žalovaného doposud nedošlo, jak vyplývá i z judikatury (rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť poměr úspěchu a neúspěchu byl na obou stranách téměř totožný, když soud při výpočtu míry úspěchu vycházel ze skutečnosti, že při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. je nutné považovat za předmět řízení nejen žalovanou jistinu, ale též její příslušenství (jak vyplývá i z Usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 7 Cmo 507/2005), jehož výši soud vypočetl ke dni rozhodnutí.