31 C 168/2025

Plný text

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudkyní JUDr. Veronikou Fruthovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 14 224,80 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 14 224,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 14 224,80 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 18. 7. 2025 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 14 224,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 14 224,80 Kč od 18. 7. 2025 do zaplacení ve výši 11,5 % ročně. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi žalobkyní a žalovaným jako klientem byla dne , datum, o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr zesplatnila, což žalovanému oznámila oznámením ze dne 20. 2. 2022. Zesplatněním úvěru vznikla tzv. Nová jistina úvěru sestávající se z nesplacené jistiny úvěru a veškerých dosud nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, tedy částka ve výši 48 033,08 Kč. Podle čl. 6.5 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal pro případ svého prodlení s plněním dluhu zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z Nové jistiny úvěru s tím, že souhrn všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté částky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný neplnil své závazky, žalobkyně proto podala žalobu, na jejímž základě byl vydán platební rozkaz Okresního soudu v Chebu č.j. 28 C 228/2022-57, ze dne 14.12.2022, kterým soud mimo jiné rozhodl, že žalovaný je povinen uhradit žalobci částky představující smluvní pokuty dle čl. 6.1.a 6.

5. Smlouvy, tedy částky ve výši 998,00 Kč a 14 777,20 Kč. Částka ve výši 14 777,20 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.

5. Smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru ve výši 48 033,08 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této Nové jistiny úvěru do 28. 11. 2022. Předmětným rozhodnutím Okresního soudu v Chebu bylo žalobě žalobce, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny úvěru trvalo i po datu 28. 11. 2022, žalobkyně se tak domnívala, že jí vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty také za období po 28. 11. 2022. Žalobkyně se proto domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 48 438,99 Kč od 29. 11. 2022 do 19. 12. 2022, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 47 438,99 Kč od 20. 12. 2022 do 1. 2. 2023, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 46 438,99 Kč od 2. 2. 2023 do 28. 2. 2023, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 45 438,99 Kč od 1. 3. 2023 do 15. 3. 2023 a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 44 438,99 Kč od 16. 3. 2023 do 8. 10. 2023. V souladu s limity smlouvy a ustanovení § 122 zákona č. 257/2016 Sb, požaduje tuto ve výši 14 224,80 Kč. Žalovaný dosud ničeho neuhradil, a to ani přes zaslanou předžalobní upomínku.

2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil. Při uvedené procesní pasivitě žalovaného, kterého rovněž tíží povinnost tvrzení a břemeno důkazní podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., a který v žádném směru nevyvracel žalobní tvrzení a přes řádné předvolání se k jednání soudu nedostavil, vycházel soud ze žalobkyní předložených písemných důkazních prostředků, na základě kterých dospěl ohledně skutkového stavu k následujícím závěrům.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, vyplývá, že dne , datum, uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru, podle níž žalovanému poskytla částku 60 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal žalobkyni splatit formou 36 měsíčních splátek po 6 059 Kč, ve které byla obsažena i splátka pojištění (bez pojištění činila výše měsíční splátky 5 317 Kč) a to spolu s úrokem ve výši 100,45 % ročně. Žalovaný splátky řádně nehradil, žalobkyně proto úvěr podle čl. 6.3 smlouvy o úvěru zesplatnila, což žalovanému oznámila dopisem ze dne 20. 2. 2022. Podle čl. 6.5 smlouvy o úvěru bylo mezi stranami ujednáno, že jestliže žalovaný nezaplatí Novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné Nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný dle sdělení žalobkyně neplnil své závazky, a tak podala u zdejšího soudu žalobu, kterou se vůči žalovanému domáhala zaplacení částky ve výši 50 636 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 61 136 Kč od 22. 2. 2022 do 14. 4. 2022 ve výši 1 017,66 Kč, zákonným, Anonymizováno, úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 58 636 Kč od 15. 4. 2022 do 26. 5. 2022 ve výši 803,80 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 56 636 Kč od 27. 5. 2022 do 28. 6. 2022 ve výši 610,02 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 53 636 Kč od 29. 6. 2022 do 22. 7. 2022 ve výši 420,15 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 52 636 Kč od 23. 7. 2022 do 22. 8. 2022 ve výši 532,57 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 50 636 Kč od 23. 8. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 14 777,20 Kč ta období do dne podání žaloby, tj. do 28. 11. 2022, úrokem ve výši 100,45 % p.a. z částky 47 321,82 Kč od 22. 2. 2022 do 15. 3. 2022 ve výši 2 755,28 Kč a úrokem ve výši 8,5 % p.a. z částky 47 321,82 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 22. 2. 2022 dosáhne částky 229 694 Kč.

4. Na základě podané žaloby byl vydán platební rozkaz Okresního soudu v Chebu č.j. 28 C 228/2022-57 ze dne 14. 12. 2022, který nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 12. 1. 2023 a kterým bylo žalobě zcela vyhověno. Soud má s ohledem na absenci jakýchkoliv skutkových tvrzení ze strany žalovaného za to, že po datu 28. 11. 2022 žalovaný žalobkyni na smluvní pokutu dle čl. 6. 5. smlouvy o úvěru ničeho nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky ze dne 1. 7. 2025 odeslané téhož dne.

5. Podle § 1 odst. 2. zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, dále jen o. z., platí, že nezakazujeli to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy a veřejný pořádek. Podle § 6 o. z. má každý povinnost jednat v právním styku poctivě a nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

6. Podle § 1812 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 1815 o. z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

7. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2048 o. z. platí, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Podle § 2991 o. z. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 13 o. z. platí, že každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

11. Vzhledem k povaze žalobou uplatněného nároku, tj. nároku na zaplacení smluvní pokuty, který má povahu akcesorického (vedlejšího) závazku k závazku hlavnímu, přičemž tímto je v daném případě závazek ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , zabýval se soud nejdříve právním posouzením právního vztahu mezi žalobkyní a žalovaným založeným smlouvou o úvěru č. , hodnota, a dospěl k následujícímu závěru. Při hodnocení právního vztahu mezi účastníky je třeba aplikovat § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle nějž každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. V obdobných věcech téhož žalobce přitom Okresní soud v Chebu již rozhodoval pod sp. zn. 12 C 167/2017, kde byla předmětem posouzení smlouva o úvěru uzavřená dne , datum, mezi žalobkyní a jinou osobou, částka poskytnutého úvěru činila 40 001 Kč a sjednaný úrok byl 84,9 % ročně, přičemž v ostatních ujednáních se jednalo o smlouvu o úvěru zcela totožného znění, a odvolací Krajský soud v Plzni dospěl v rozsudku ze dne 15. 5. 2018, č.j. 64 Co 1/2018-70 k následujícím právním závěrům: „Podle ustanovení § 580 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům; k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Posuzovanou smlouvu se žalovaný zavazuje k placení úroku ve výši 84,9 % ročně. Lze souhlasit s žalobkyní, že výše úroku byla sjednána transparentně, žalobkyně splnila ve vztahu k výši úroku i informační povinnosti vůči žalovanému, které jí ze zákona o spotřebitelském úvěru plynou. Oproti žalobkyni odvolací soud, tak jak dovodil i soud prvního stupně, považuje dohodnutou výši úroku za nepřiměřeně vysokou.“ Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěru nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. V daném případě se však jedná o překročení více než jedenáctinásobné a rovněž jsou ve smlouvě sjednaná další ujednání v neprospěch spotřebitele.

12. Z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou na jejích internetových stránkách vyplývá, že obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností 1 rok až pět let činila v březnu roku 2020, tj. v době sjednání úvěrové smlouvy 7,56 % ročně; tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje více než třináctkrát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem; žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jejíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Ve smlouvě se sjednává právo žalobkyně pro případ prodlení žalovaného s placením splátek alespoň 65 dnů „zesplatnit“ úvěr, tj. požadovat okamžitou úhradu veškerých nároků, které žalobkyně vůči žalovanému má. V článku 6.4. smlouvy je pro tento případ stanoveno, že dosud neuhrazená jistina ale i neuhrazený úrok, se stává součástí „Nové jistiny“ která je úročena dohodnutou sazbou 100,45 % přičemž v článku 2.2. smlouvy ujednáno, že „úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru“; celková výše úroku, který je žalobkyně oprávněna požadovat je v témže ustanovení omezen na 120% částky, kterou má celkem klient zaplatit, tj. částky 191 412 Kč, tj. celkem je omezen na 229 694,40 Kč. Tato ujednání, která navíc nesplňují požadavek na jasnost a srozumitelnost veškerých sdělení vůči spotřebiteli podle § 181 odst. 1 o. z., neboť formulace o přirůstání úroku běžícího do zaplacení je žargonem, jemuž snad rozumí profesionál poskytující úvěry a další finanční služby, případně osoby s právnickým či ekonomickým vzděláním, stěží však lze předpokládat, že bude srozumitelné průměrnému spotřebiteli a že tento bude schopen posoudit důsledky takového ujednání na obsahu svých povinností, dobrým mravům odporuje. Anatocismus, tj. ujednání o právu požadovat úrok z úroku není sice ujednáním obecně zakázaným, avšak zejména ve smlouvách, jejichž účastníkem je spotřebitel, nesmí takové ujednání vytvářet nepřiměřenou nerovnováhu smluvních stran v jeho neprospěch a musí být sjednáno zcela transparentně a srozumitelně. Také je nelze posuzovat izolovaně od výše sazby „přirůstajícího“ úroku, který je i bez tohoto ujednání (které není ničím jiným, než jeho dalším faktickým navýšením) nepřiměřeně vysoký. Rovněž je nutno zohlednit, že pro případ porušení téže povinnosti, je žalovaný stižen i další podstatnou sankcí, a to smluvní pokutou, stanovenou na horní hranici zákonné přípustnosti, určené v ust. § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Jsou-li zhodnoceny tyto skutečnosti v souhrnu, včetně toho, že smlouva nestanoví žádné sankce pro případ, kdy by byla porušena žalobkyní, je nutno dospět k závěru, že zkoumaná smlouva je právním jednáním, které se dobrým mravům příčí. I přes obecnou zásadu smluvní volnosti nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností, vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu.

13. V obdobném smyslu se vyjadřuje i ustálená judikatura Nejvyššího soudu (u níž v mnoha případech na jedné straně sporu vystupuje právě žalobkyně, která by tak měla být s těmito rozhodnutími dobře obeznámena), např. sp. zn. 20 Cdo 1857/2019 (ze dne 8. dubna 2020), sp. zn. 20 Cdo 3811/2019 (ze dne 5. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 2884/2019 (ze dne 20. května 2020), sp. zn. 20 Cdo 75/2020 (ze dne 1. prosince 2020), sp. zn. 20 Cdo 2464/2020 (ze dne 20. dubna 2021), popř. sp. zm. 20 Cdo 3062/2022 (z 24. 1. 2023). Dále soud poukázal na nález Ústavního soudu ČR II. ÚS 3194/18 (ze dne 1. dubna 2019) a četná rozhodnutí Krajského soudu v Plzni č. j. 64 Co 1/2018-70 ze dne 15. 5. 2018, rozsudek ze dne 9. 1. 2019, č. j. 25 Co 309/2018-67, rozsudek ze dne 23. 1. 2019, č. j. 25 Co 321/2018-51, rozsudek ze dne 13. 3. 2019, č. j. 25 Co 27/2019-70, rozsudek ze dne 3. 4. 2019, č. j. 25 Co 21/2019-71, rozsudek ze dne 26. 4. 2019, č. j. 25 Co 77/2019-66, rozsudek ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 25 Co 293/2019, rozsudek KS v Plzni ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 25 Co 209/2020, která se týkají skutkově a právně obdobných situací a od nichž tento soud nemá žádný důvod se ve smyslu § 13 občanského zákoníku odchylovat. Je přitom nutno podotknout, že soud dospěl k závěru o neplatnosti právního ujednání ve smyslu ust. § 580 občanského zákoníku při zohlednění celého obsahu smlouvy, tedy nikoliv pouze s ohledem na výši sjednané úrokové sazby a na závěry uvedených rozhodnutí lze v plném rozsahu odkázat.

14. S ohledem na právní posouzení uzavřené smlouvy jakožto neplatného právního jednání soud konstatuje, že nárok na zaplacení smluvní pokuty, uplatněný žalobkyní žalobou ze dne 18. 7. 2025, je nedůvodný s ohledem na absenci právního základu, tj. platného ujednání o smluvní pokutě, na základě kterého by se jej žalobkyně oprávněně domáhala. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud se s ohledem na shora uvedené již podrobněji nevyjadřuje k otázce posouzení úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru, neboť v daném ohledu nebylo rozhodné, který z důvodů neplatnosti se uplatní, když není potřeba řešit otázku vrácení jistiny poskytovateli, neboť ta nebyla předmětem uvedeného řízení. Soud z uvedeného důvodu zamítl ii návrhy na provedení důkazu výpisem z NRKI, dokumentem označený jako technický popis uzavření smlouvy, důkazem o odeslání 1 kč, zaslanou SMS, důkazem o přijaté SMS, a listinou základní informace o klientovi pro nadbytečnost a pro nedoložení žalobcem, neboť tyto důkazy nebyly schopny mít na rozhodnutí soudu vliv. Stejně tak soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti z ostatních listinných důkazů, které ve věci provedl.

15. Pro úplnost soud uvádí, že na uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za období do 28. 11. 2022 bylo vyhověno platebním rozkazem Okresního soudu v Chebu č.j. 28 C 228/2022-57 ze dne 14. 12. 2022, neboť soud nepovažuje smlouvu o úvěru, na základě níž byl platební rozkaz vydán, za platně uzavřenou a soud pro rozhodování v dané věci není tímto rozhodnutím vázán.

16. Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že zcela úspěšný byl v řízení žalovaný, na jehož straně soud nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu řízení.